No edit permissions for Čeština

TEXT 56

duḥkheṣv anudvigna-manāḥ
sukheṣu vigata-spṛhaḥ
vīta-rāga-bhaya-krodhaḥ
sthita-dhīr munir ucyate

duḥkheṣu — během utrpení trojího druhu; anudvigna-manāḥ — aniž by jeho mysl byla znepokojená; sukheṣu — o štěstí; vigata-spṛhaḥ — aniž by se příliš zajímal; vīta — prostý; rāga — připoutanosti; bhaya — strachu; krodhaḥ — a hněvu; sthita-dhīḥ — jehož mysl je nevzrušená; muniḥ — mudrc; ucyate — je nazýván.

Ten, kdo není v mysli rozrušen ani uprostřed utrpení trojího druhu, necítí se povznesen, když přijde štěstí, a je prostý ulpívání, strachu a hněvu, je nazýván mudrcem klidné mysli.

Slovo muni poukazuje na toho, kdo dovede různými způsoby podněcovat svou mysl ke spekulaci, aniž by došel k přesnému závěru. Je řečeno, že každý muni má jiné hledisko, a pokud se některý názorově neliší od ostatních takových mudrců, nelze ho v pravém slova smyslu nazývat muni; nāsāv ṛṣir yasya mataṁ na bhinnam (Mahābhārata, Vana-parva 313.117). Sthita-dhīr muni neboli mudrc klidné mysli, o kterém zde hovoří Pán, je však jiný než obyčejný muni — je si neustále vědom Kṛṣṇy, protože již zanechal všeho tvořivého spekulování. Je praśānta-niḥśeṣa-mano-rathāntara (Stotra-ratna 43), tedy ten, kdo překonal úroveň myšlenkových spekulací a došel k závěru, že Pán Śrī Kṛṣṇa, Vāsudeva, je vším (vāsudevaḥ sarvam iti sa mahātmā su-durlabhaḥ). Ten, kdo si je takto plně vědom Kṛṣṇy, není nijak znepokojován nápory utrpení trojího druhu, protože všechny strasti přijímá jako milost Pána a domnívá se, že by si za své dřívější špatné jednání naopak zasloužil ještě větší potíže. Vidí, že jeho utrpení je z milosti Pána omezeno na nejmenší míru. A když je šťastný, připisuje všechny zásluhy Pánovi a sebe nepovažuje za hodného štěstí — uvědomuje si, že jedině milostí Pána je v takové příznivé situaci a může Pánu lépe sloužit. V zájmu služby Pánu je vždy odvážný a aktivní a není ovlivněn připoutaností či nechutí. Připoutaností se rozumí přijímat věci pro vlastní smyslový požitek a odpoutanost je stavem, kde toto smyslové ulpívání není. Ten, kdo neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy, je prostý připoutanosti i nechuti, neboť svůj život zasvětil službě Pánu. Proto se vůbec nehněvá, ani když se mu něco nepodaří. Ať už se setká s úspěchem či neúspěchem, nikdy to nenaruší jeho rozhodnost.

« Previous Next »