Sloka 2.57
yaḥ sarvatrānabhisnehas
tat tat prāpya śubhāśubham
nābhinandati na dveṣṭi
tasya prajñā pratiṣṭhitā
yaḥ — ten, kdo; sarvatra — všude; anabhisnehaḥ — bez zaujetí; tat — to; tat — to; prāpya — když potká; śubha — dobro; aśubham — zlo; na — nikdy; abhinandati — chválí; na — nikdy; dveṣṭi — nenávidí; tasya — jeho; prajñā — dokonalé poznání; pratiṣṭhitā — upevněné.
Kdo zůstává v hmotném světě neovlivněný a nechválí dobro, které ho potká, ani se nezlobí, když zažívá něco zlého, ten si pevně osvojil dokonalé poznání.
V hmotném světě se stále děje něco dobrého nebo zlého. O tom, koho takové hmotné dění nerozruší a na koho dobro ani zlo nemá vliv, vězme, že je ustálený ve vědomí Kṛṣṇy. Dokud jsme v hmotném světě, budeme se stále setkávat s dobrem a zlem, protože tento svět je plný protikladů. Ale ten, kdo má pevné vědomí Kṛṣṇy, není dobrem a zlem ovlivněný, neboť jeho zájem je zaměřený pouze na Kṛṣṇu, na úplné absolutní dobro. Takové vědomí pohroužené do Kṛṣṇy uvádí člověka do dokonalého transcendentálního stavu, odborně zvaného samādhi.