Sloka 2.64
rāga-dveṣa-vimuktais tu
viṣayān indriyaiś caran
ātma-vaśyair vidheyātmā
prasādam adhigacchati
rāga — od připoutanosti; dveṣa — a odpoutanosti; vimuktaiḥ — oproštěných; tu — ale; viṣayān — se smyslovými předměty; indriyaiḥ — pomocí smyslů; caran — kdo zachází; ātma-vaśyaiḥ — ovládaných; vidheya-ātmā — ten, kdo se řídí usměrňujícími zásadami svobody; prasādam — milost Pána; adhigacchati — získá.
Kdo je ale prostý veškeré připoutanosti i odpoutanosti a dokáže ovládat své smysly pomocí usměrňujících zásad svobody, toho může Pán obdařit svou úplnou milostí.
Již bylo dříve vysvětleno, že člověk sice může nějakou umělou metodou navenek ovládat své smysly, ale pokud je nezaměstnává transcendentální službou Pánu, může kdykoliv poklesnout. Oddaný, který si je plně vědomý Kṛṣṇy, může být zdánlivě na smyslové úrovni, ale on přitom díky svému vědomí Kṛṣṇy není k činnostem smyslů připoutaný. Člověku vědomému si Kṛṣṇy se jedná jen o Kṛṣṇovu spokojenost, a o nic jiného. Proto je transcendentální vůči veškeré připoutanosti i odpoutanosti. Pokud Kṛṣṇa chce, oddaný může udělat cokoliv, co by jinak neměl dělat, a jestliže Kṛṣṇa nechce, oddaný neudělá, co by pro svou vlastní spokojenost běžně udělal. To, zda bude jednat, nebo ne, je tedy v jeho moci, neboť jedná jen podle pokynů Kṛṣṇy. Takové vědomí je známkou bezpříčinné milosti Pána, kterou může oddaný získat i přesto, že má stále vztah k úrovni smyslů.