Kapitola 3

Sloka 3.1: Arjuna pravil: Ó Janārdano, ó Keśavo, proč mě chceš vtáhnout do tohoto hrozného boje, když si myslíš, že inteligence je lepší než plodonosné jednání?

Sloka 3.2: Má inteligence je zmatená Tvými dvojsmyslnými pokyny. Proto mi prosím řekni s konečnou platností, co pro mě bude nejprospěšnější.

Sloka 3.3: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó bezhříšný Arjuno, jak už jsem řekl, jsou dva druhy lidí, kteří se snaží poznat vlastní já. Jedni ho chtějí poznat filozofováním na základě zkušeností a druzí oddanou službou.

Sloka 3.4: Člověk se nezbaví následků svých činů jenom tím, že přestane konat. Samotným odříkáním nemůže dosáhnout dokonalosti.

Sloka 3.5: Každý je bezmocně nucený jednat podle vlastností, které získal od kvalit hmotné přírody; proto nikdo nemůže ani na okamžik zůstat nečinný.

Sloka 3.6: Ten, kdo krotí své činné smysly, ale myslí prodlévá u smyslových předmětů, klame sám sebe a říká se mu pokrytec.

Sloka 3.7: Zato upřímný člověk, který se pomocí mysli snaží ovládat činné smysly a začne bez ulpívání provádět karma-yogu [s vědomím Kṛṣṇy], je mnohem lepší.

Sloka 3.8: Konej své předepsané povinnosti, neboť takové jednání je lepší než nečinnost. Bez činnosti nemůžeš ani udržet při životě hmotné tělo.

Sloka 3.9: Všechno je třeba dělat jako oběť Viṣṇuovi, jinak činnosti spoutávají v hmotném světě. Proto vykonávej své předepsané povinnosti pro Jeho potěšení, ó synu Kuntī, a tak zůstaneš nespoutaný.

Sloka 3.10: Na počátku stvořil Pán všeho tvorstva oběti Viṣṇuovi a také pokolení lidí a polobohů, kterým požehnal: „Prospívejte díky této yajñi (oběti), neboť její konání vám dá vše, po čem toužíte, abyste mohli šťastně žít a dosáhnout osvobození.“

Sloka 3.11: „Když potěšíte polobohy svými oběťmi, potěší zase oni vás. Díky této spolupráci mezi lidmi a polobohy bude vládnout všeobecný blahobyt.“

Sloka 3.12: „Jakmile vykonáváním yajñi (oběti) uspokojíte polobohy, kteří obstarávají všechny nezbytnosti, dají vám, co budete potřebovat. Kdo si ale užívá těchto darů, aniž by je také obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.“

Sloka 3.13: „Oddaní Pána se osvobozují od hříchů všeho druhu, protože jedí obětované jídlo. Jiní, kteří jídlo připravují pro svůj smyslový požitek, jedí jenom hřích.“

Sloka 3.14: Všechna živá těla závisí na obilí, které roste díky dešťům. Deště přicházejí díky yajñi (oběti) a yajña se rodí z konání předepsaných povinností.

Sloka 3.15: Usměrněné činnosti jsou předepsané ve Védách a Védy jsou projevené přímo z Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto je všeprostupující Transcendence věčně přítomná v obětních činech.

Sloka 3.16: Můj milý Arjuno, ten, kdo se v lidském těle nezapojuje do cyklu obětí takto stanoveného Védami, vede život plný hříchu. Když se omezuje na uspokojování smyslů, žije nadarmo.

Sloka 3.17: Ale pro člověka, který nachází potěšení v Nejvyšším Já díky tomu, že žije životem seberealizace, a který je úplně spokojený na duchovní úrovni, pro toho neexistují žádné povinnosti.

Sloka 3.18: Seberealizovaná duše nemá co získat plněním předepsaných povinností, ani nemá důvod je nevykonávat. Také nemá potřebu záviset na nějaké jiné živé bytosti.

Sloka 3.19: Člověk by tedy měl jednat z povinnosti a nelpět na plodech svých činů, neboť jednáním bez připoutanosti dosáhne Nejvyššího.

Sloka 3.20: Králové, jako byl Janaka, dosáhli dokonalosti jenom tím, že vykonávali předepsané povinnosti. Měl bys tedy jednat jako oni, už jen proto, abys učil obyčejné lidi.

Sloka 3.21: Cokoliv dělá velký člověk, dělají pak i obyčejní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví.

Sloka 3.22: Ó synu Pṛthy, ve všech třech planetárních systémech neexistuje nic, co bych byl zavázaný dělat. Nic Mi nechybí a nic nepotřebuji získat, a přesto plním předepsané povinnosti.

Sloka 3.23: Kdybych totiž někdy zanedbal pečlivé konání předepsaných povinností, ó Pārtho, všichni lidé by se určitě vydali Mou cestou.

Sloka 3.24: Kdybych neplnil předepsané povinnosti, všechny tyto světy by stihla záhuba. Rodilo by se kvůli Mně nežádoucí obyvatelstvo, a tak bych zničil klid všech živých bytostí.

Sloka 3.25: Tak jako nevědomí lidé vykonávají své povinnosti s utkvělou touhou po výsledcích, učený může jednat podobně, ale bez ulpívání, aby vedl druhé po správné cestě.

Sloka 3.26: Moudrý člověk by neměl rozrušovat mysl nevědomých, kteří lpí na plodech předepsaných povinností, pobízením k nečinnosti. Naopak by je měl zaměstnávat nejrůznějšími činnostmi, [aby postupně rozvíjeli vědomí Kṛṣṇy].

Sloka 3.27: Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti vykonávají tři kvality hmotné přírody.

Sloka 3.28: Ó válečníku mocných paží! Ten, kdo má poznání Absolutní Pravdy, si dobře uvědomuje rozdíl mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po plodech, a proto se nepoutá ke smyslům a smyslovým požitkům.

Sloka 3.29: Nevědomí lidé, zmatení kvalitami hmotné přírody, se zaplétají do hmotných činností. Moudrý člověk by je ale neměl zneklidňovat, přestože pro nedostatek poznání plní povinnosti na nižší úrovni.

Sloka 3.30: Proto bojuj, Arjuno! Mně věnuj všechny své činy a s úplným poznáním Mě, bez touhy po zisku, bez nároků na výsledek a bez letargie bojuj!

Sloka 3.31: Ti, kdo s vírou a bez nevole konají své povinnosti podle Mého nařízení, se vysvobodí z pout plodonosných činů.

Sloka 3.32: Ale ti, kterým se toto učení protiví a běžně se jím neřídí, pozbyli všechno poznání, jsou pomýlení a jejich snahy o dokonalost budou neúspěšné.

Sloka 3.33: I učený člověk jedná podle své povahy. Každý podléhá povaze, kterou získal vlivem tří kvalit hmotné přírody. Co zmůže umělé potlačování?

Sloka 3.34: Zálibu smyslů ve smyslových předmětech a jejich odpor k nim je třeba usměrňovat podle daných zásad. Člověk by se tímto zalíbením a odporem neměl nechat ovládat, protože to jsou překážky na cestě seberealizace.

Sloka 3.35: Je mnohem lepší vykonávat své předepsané povinnosti, byť i nedokonale, než povinnosti druhého dokonale. Lépe je zahynout při plnění vlastní povinnosti než se věnovat povinnostem někoho jiného, protože dávat se cestou jiných je nebezpečné.

Sloka 3.36: Arjuna řekl: Ó potomku Vṛṣṇiho, co člověka žene k tomu, aby jednal hříšně, jakoby nucen silou, když ani sám nechce?

Sloka 3.37: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Je to jen chtíč, Arjuno, který se rodí ze styku s hmotnou kvalitou vášně a později se mění v hněv. Chtíč je všepohlcující hříšný nepřítel tohoto světa.

Sloka 3.38: Tak jako oheň zahaluje kouř, zrcadlo pokrývá prach a embryo je zakryté lůnem, živou bytost pokrývají různé stupně chtíče.

Sloka 3.39: Tak je čisté vědomí jinak moudré živé bytosti zahalené jejím věčným nepřítelem v podobě chtíče, který je nenasytný a hoří jako oheň.

Sloka 3.40: Tento chtíč sídlí ve smyslech, mysli a inteligenci. Skrze ně zahaluje skutečné poznání živé bytosti a mate ji.

Sloka 3.41: Proto, ó Arjuno, nejlepší z potomků Bharaty, hned na počátku zkroť ovládáním smyslů tento velký symbol hříchu (chtíč), protože je ničitelem poznání a seberealizace.

Sloka 3.42: Činné smysly jsou nadřazené tupé hmotě, mysl je výš než smysly, inteligence je ještě výš než mysl, a duše je dokonce i nad inteligencí.

Sloka 3.43: Člověk má tedy o sobě vědět, že je transcendentální vůči hmotným smyslům, mysli a inteligenci, má ustálit svou mysl pomocí rozvážné duchovní inteligence [neboli vědomí Kṛṣṇy], a tak duchovní silou přemoci tohoto nenasytného nepřítele zvaného chtíč.