Sloka 3.17
yas tv ātma-ratir eva syād
ātma-tṛptaś ca mānavaḥ
ātmany eva ca santuṣṭas
tasya kāryaṁ na vidyate
yaḥ — ten, kdo; tu — ale; ātma-ratiḥ — nacházející potěšení v Nejvyšším Já; eva — jistě; syāt — zůstává; ātma-tṛptaḥ — vnitřně osvícený; ca — a; mānavaḥ — člověk; ātmani — v sobě; eva — pouze; ca — a; santuṣṭaḥ — dokonale spokojený; tasya — jeho; kāryam — povinnost; na — ne; vidyate — existuje.
Ale pro člověka, který nachází potěšení v Nejvyšším Já díky tomu, že žije životem seberealizace, a který je úplně spokojený na duchovní úrovni, pro toho neexistují žádné povinnosti.
Ten, kdo si je úplně vědomý Kṛṣṇy a komu k úplné spokojenosti stačí to, co dělá ve spojení s vědomím Kṛṣṇy, už nemusí plnit žádnou povinnost. Jeho vědomí Kṛṣṇy ho v nitru okamžitě očišťuje od jakýchkoliv nečistot, což je výsledek mnoha tisíců yajñí. Když takto očistil své vědomí, už nepochybuje o svém věčném postavení ve vztahu s Nejvyšším. Jeho povinnost je tak milostí Pána jasná, a proto už pro něho védské pokyny nejsou závazné. Takový člověk vědomý si Kṛṣṇy se už nezajímá o hmotné činnosti a nehledá potěšení ve vínu, ženách a podobných světských mámidlech.