Sloka 3.39
āvṛtaṁ jñānam etena
jñānino nitya-vairiṇā
kāma-rūpeṇa kaunteya
duṣpūreṇānalena ca
āvṛtam — zahalené; jñānam — čisté vědomí; etena — tímto; jñāninaḥ — znalce; nitya-vairiṇā — věčným nepřítelem; kāma-rūpeṇa — v podobě chtíče; kaunteya — ó synu Kuntī; duṣpūreṇa — nenasytným; analena — ohněm; ca — také.
Tak je čisté vědomí jinak moudré živé bytosti zahalené jejím věčným nepřítelem v podobě chtíče, který je nenasytný a hoří jako oheň.
V Manu-smṛti je řečeno, že chtíč se nedá uspokojit žádným množstvím smyslových požitků, stejně jako se oheň nedá uhasit neustálým přikládáním. V hmotném světě se všechny činnosti točí kolem sexu, a proto se tento svět nazývá maithunya-āgāra neboli „vězení, ve kterém člověka drží pohlavní život“. V obyčejném vězení jsou zločinci za mřížemi, a podobně jsou ti, kdo porušují zákony Pána, spoutaní sexem. Rozvoj hmotné civilizace založený na uspokojování smyslů prodlužuje hmotnou existenci živé bytosti. Chtíč je tedy symbolem nevědomosti, která živou bytost drží v hmotném světě. Ten, kdo si užívá smyslového požitku, při tom možná cítí nějaké štěstí, ale ve skutečnosti je tento takzvaný pocit štěstí jeho osudným nepřítelem.