Sloka 4.11
ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ
ye — všichni, kteří; yathā — jak; mām — Mně; prapadyante — odevzdávají se; tān — je; tathā — tak; eva — jistě; bhajāmi — odměňuji; aham — Já; mama — Moji; vartma — cestu; anuvartante — následují; manuṣyāḥ — všichni lidé; pārtha — ó synu Pṛthy; sarvaśaḥ — ve všech směrech.
Každého odměňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém směru kráčejí Mojí cestou, ó synu Pṛthy.
Každý hledá Kṛṣṇu v nejrůznějších stránkách Jeho projevů. Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, můžeme částečně vnímat v Jeho neosobní záři brahma-jyoti a jako všeprostupující Nadduši, která dlí ve všem, i v atomech. Ale v úplnosti Kṛṣṇu vnímají jen Jeho čistí oddaní. Kṛṣṇa je tedy cílem hledání všech a všechny uspokojuje podle jejich touhy po Něm. I v transcendentálním světě Kṛṣṇa opětuje city svých čistých oddaných v transcendentálním postoji, který odpovídá jejich přání. Jeden oddaný může chtít Kṛṣṇovi sloužit jako nejvyššímu pánovi, druhý si s ním hrát jako s přítelem, další Ho mít rád jako svého syna a jiný milovat jako milence. Kṛṣṇa odměňuje všechny oddané stejně, úměrně síle jejich lásky k Němu. I v hmotném světě Pán úměrně opětuje city různých lidí, kteří Ho uctívají různými způsoby. Čistí oddaní jsou Mu tady i v transcendentálním sídle nablízku a mohou Mu s láskou osobně sloužit, což jim přináší transcendentální blaženost. Impersonalistům, kteří chtějí spáchat duchovní sebevraždu zničením své individuální existence, Kṛṣṇa také pomáhá – tím, že je pohltí do své záře. Tito impersonalisté nechtějí uznat věčnou a blaženou Osobnost Božství, a tak potlačují svou individualitu a nemohou vychutnávat blaženost transcendentální osobní služby Pánu. Někteří z nich nejsou ustálení ani v neosobní existenci, a tak se vracejí do této hmotné sféry, aby projevili své dřímající touhy po jednání. Na duchovní planety nemají přístup, ale dostávají znovu příležitost jednat na hmotných planetách. Ploduchtivým konatelům udílí Pán jako yajñeśvara vytoužené výsledky jejich vykonávání předepsaných povinností a jógím udílí mystické síly, které se snaží získat. Jinými slovy – úspěch každého závisí jen na Pánově milosti a všechny druhy duchovních procesů jsou jen různé stupně úspěchu na stejné cestě. Pokud tedy člověk nedospěje k nejvyšší dokonalosti vědomí Kṛṣṇy, zůstávají všechny jeho pokusy nedokonalé, což popisuje Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.10):
akāmaḥ sarva-kāmo vā
mokṣa-kāma udāra-dhīḥ
tīvreṇa bhakti-yogena
yajeta puruṣaṁ param
„Ať už člověk nemá žádnou touhu (to je situace oddaných), touží po všech plodech svého konání nebo chce získat osvobození, měl by se všemožně snažit uctívat Nejvyšší Osobnost Božství, aby dosáhl naprosté dokonalosti, která vrcholí vědomím Kṛṣṇy.“