Sloka 4.14
na māṁ karmāṇi limpanti
na me karma-phale spṛhā
iti māṁ yo ’bhijānāti
karmabhir na sa badhyate
na — nikdy; mām — Mne; karmāṇi — činnosti všeho druhu; limpanti — ovlivňují; na — ani; me — Moje; karma-phale — po plodonosném jednání; spṛhā — touha; iti — takto; mām — Mě; yaḥ — ten, kdo; abhijānāti — zná; karmabhiḥ — následky takových činů; na — nikdy; saḥ — on; badhyate — bude spoutaný.
Mě žádné činnosti neovlivňují, netoužím po jejich plodech. Kdo zná tuto pravdu o Mně, se také nezaplete do následků svých činů.
Stejně jako jsou v hmotném světě ústavní zákony, podle kterých se král nemůže dopustit ničeho špatného a nepodléhá státním zákonům, tak také Pán není ovlivněný hmotnými činnostmi, přestože je stvořitelem hmotného světa. Tvoří a zůstává stranou stvoření, zatímco živé bytosti se zaplétají do výsledků hmotných činností, protože chtějí ovládat hmotné zdroje. Majitel podniku není zodpovědný za dobré a špatné chování svých zaměstnanců, zodpovědnost si nesou zaměstnanci sami. Živé bytosti se věnují svým činnostem pro uspokojování smyslů, ale ty jim nenařizuje Pán. Přesto se lopotí v tomto světě, aby dosáhly lepšího smyslového požitku, a po smrti chtějí zažívat nebeské štěstí. Pána, který je úplný sám v sobě, takzvané nebeské štěstí nepřitahuje. Nebeští polobozi jsou jen Jeho služebníci, které sám zaměstnává. Majitel nemá zájem o podřadné štěstí, po kterém mohou toužit jeho zaměstnanci. Pán je povznesený nad hmotné činy a jejich následky. Déšť také nenese zodpovědnost za různé druhy vegetace, které se na Zemi objevují, přestože by bez deště nic nevyrostlo. Védské smṛti tuto skutečnost dokládá takto:
nimitta-mātram evāsau
sṛjyānāṁ sarga-karmaṇi
pradhāna-kāraṇī-bhūtā
yato vai sṛjya-śaktayaḥ
„Pán je jen svrchovanou příčinou hmotných výtvorů. Bezprostřední příčinou je hmotná příroda, která způsobuje viditelné projevení vesmíru.“ Je mnoho druhů stvořených bytostí, jako například polobozi, lidé a zvířata, a ti všichni si nesou následky svých minulých dobrých nebo špatných činů. Pán jim k jejich činnostem jenom dá náležité prostředky a usměrní je pomocí kvalit přírody, ale nikdy za jejich minulé a současné jednání nenese zodpovědnost. Ve Vedānta-sūtře (2.1.34) je to potvrzeno slovy: vaiṣamya-nairghṛṇye na sāpekṣatvāt – Pán nikdy nikomu nestraní. Živá bytost je sama zodpovědná za své činy. Pán jí jen působením své vnější energie, hmotné přírody, poskytuje prostředky. Ten, kdo je plně obeznámený se všemi spletitostmi tohoto zákona karmy neboli jednání s touhou po plodech, není výsledky svých činností ovlivněný. Jinými slovy ten, kdo zná tuto transcendentální povahu Pána, je člověk s pokročilým vědomím Kṛṣṇy, který nikdy nepodléhá zákonům karmy. Ten, kdo transcendentální povahu Pána nezná a myslí si, že Pán jedná pro plody stejně jako obyčejné živé bytosti, se nutně zaplétá do následků svých činů. Ale ten, kdo zná Nejvyšší Pravdu, je osvobozenou duší s ustáleným vědomím Kṛṣṇy.