Sloka 4.22
yadṛcchā-lābha-santuṣṭo
dvandvātīto vimatsaraḥ
samaḥ siddhāv asiddhau ca
kṛtvāpi na nibadhyate
yadṛcchā — samo od sebe; lābha — s tím, co přijde; santuṣṭaḥ — spokojený; dvandva — dvojnost; atītaḥ — překonal; vimatsaraḥ — bez závisti; samaḥ — vyrovnaný; siddhau — při úspěchu; asiddhau — při neúspěchu; ca — také; kṛtvā — jednající; api — ačkoliv; na — nikdy; nibadhyate — je ovlivněný.
Kdo je spokojený s tím, co přijde samo od sebe, nedotčený dvojností, kdo nikomu nezávidí a koho nerozruší úspěch ani neúspěch, se nikdy nezaplete, i když jedná.
Člověk, který má vědomí Kṛṣṇy, se příliš nenamáhá ani kvůli udržování svého těla. Je spokojený s tím, co přijde samo od sebe. Nežebrá a nepůjčuje si, ale poctivě pracuje, jak nejlépe umí, a spokojí se s čímkoliv, co svou poctivou prací získá. Ohledně svého živobytí je tedy nezávislý. Nepřijme službu někomu jinému, která by mohla bránit jeho službě Kṛṣṇovi. Ve službě Pánu je ale připravený dělat cokoliv, a nerozrušuje ho přitom dvojnost hmotného světa. V hmotném světě je cítit dvojnost v podobě tepla a zimy nebo utrpení a štěstí. Ten, kdo si je vědomý Kṛṣṇy, stojí nad dvojností, protože neváhá jednat jakýmkoliv způsobem, aby Kṛṣṇu uspokojil. Proto zůstává stejný při úspěchu i neúspěchu. Tyto příznaky jsou viditelné u člověka, který má úplné transcendentální poznání.