Sloka 4.5

V Brahma-saṁhitě (5.33) se hovoří o mnoha inkarnacích Nejvyššího Pána:

„Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), který je původní osobou, je absolutní, nikdy nepoklesne a nemá žádný počátek. Přestože se expanduje do nekonečně mnoha podob, je stále stejnou původní a nejstarší osobou, a vypadá pořád jako mladík. Těmto věčným, blaženým a vševědoucím podobám Pána obvykle nerozumí ani ti nejlepší znalci Véd, ale čistým oddaným jsou vždy zjevené.“

Dále v Brahma-saṁhitě (5.39) stojí:

„Uctívám Nejvyšší Osobnost Božství, Govindu (Kṛṣṇu), jenž se neustále zjevuje v různých inkarnacích, jako jsou Rāma a Nṛsiṁha, a také v mnoha částečných inkarnacích, ale jenž je původní Osobností Božství, známou jako Kṛṣṇa, a sestupuje také osobně.“

Rovněž ve Védách je řečeno, že i když je Pán jeden jediný, projevuje se v nespočetně mnoha podobách. Je jako kámen vaidūrya, který mění barvy, a přesto zůstává stejný. Všem těmto rozmanitým podobám rozumí čistí oddaní, ale samotným studiem Véd je člověk nepozná (vedeṣu durlabham adurlabham ātma-bhaktau). Oddaní jako Arjuna jsou stálými společníky Pána, a kdykoliv Pán sestupuje, přicházejí s Ním, aby Mu sloužili v různých úlohách. Arjuna je jedním z takovýchto oddaných a z tohoto verše vyplývá, že když před mnoha milióny let Pán Kṛṣṇa vykládal Bhagavad-gītu bohu Slunce Vivasvānovi, Arjuna u toho byl také, jen v jiné úloze. Mezi Pánem a Arjunou je ale ten rozdíl, že Pán na tuto událost nezapomněl, zatímco Arjuna si nic nepamatoval. Tím se dílčí živá bytost liší od Nejvyššího Pána. I když byl Arjuna mocný hrdina, který si dokázal podrobit nepřátele, nemohl si vzpomenout, co se odehrávalo v jeho minulých životech. Živá bytost se proto nikdy nemůže stoprocentně vyrovnat Nejvyššímu Pánu, bez ohledu na to, jak vyspělá je z hmotného hlediska. Každý Pánův stálý společník je bezpochyby osvobozenou duší, ale stoprocentně se Pánu přesto nevyrovná. Brahma-saṁhitā popisuje Pána slovem acyuta, „nepoklesávající“, což znamená, že On nikdy nezapomíná na svou totožnost, ani když je v hmotném světě. Živá bytost tedy nikdy nemůže být rovná Pánu ve všech ohledech, ani když je osvobozená, tak jako Arjuna. I když je Arjuna oddaným Pána, někdy zapomíná, co je pro Pána přirozené, ale božskou milostí je oddaný okamžitě schopný pochopit, že Pán nikdy neklesá, zatímco neoddaný či démon tuto transcendentální přirozenost nepochopí. Démonské mozky tedy nemohou těmto popisům Gīty rozumět. Kṛṣṇa si pamatoval, co dělal před milióny let, ale Arjuna ne, přestože jsou oba přirozeně věční. Zde můžeme také zmínit, že živá bytost všechno zapomíná, protože mění tělo, ale Pán si všechno pamatuje, protože Jeho tělo je sac-cid-ānanda a nikdy se nemění. Pán je advaita, což znamená, že mezi Ním samotným a Jeho tělem není rozdíl. Všechno, co je s Ním spojené, je duchovní, zatímco podmíněná duše se od svého hmotného těla liší. A jelikož Pán má tělo, které je s Ním totožné, je vždy v jiném postavení než obyčejná živá bytost; i tehdy, když sestoupí na hmotnou úroveň. Démoni nemohou pochopit tuto Pánovu transcendentální přirozenost, kterou sám popisuje v následujícím verši.