Kapitola 5

Sloka 5.1: Arjuna pravil: Ó Kṛṣṇo, nejdřív mě vybízíš, abych se zřekl všech činů, a potom mi zase doporučuješ jednat s oddaností. Řekni mi prosím jednoznačně, co je z toho dvojího prospěšnější?

Sloka 5.2: Pán, Osobnost Božství, odpověděl: Jak zříkání se činů, tak jednání s oddaností vedou k osvobození. Z toho dvojího je ale činnost v oddané službě lepší než zanechat činností.

Sloka 5.3: O tom, kdo si neprotiví plodonosné činy ani po nich netouží, se říká, že je vždy ve stavu odříkání. Takový člověk, oproštěný od protikladů, se snadno zbavuje hmotných pout a je úplně osvobozený, ó Arjuno, válečníku mocných paží!

Sloka 5.4: Jenom nevědomí tvrdí, že oddaná služba (karma-yoga) je něco jiného než analytické zkoumání hmotného světa (sāṅkhya). Skutečně učení říkají, že následováním jedné z těchto cest se dosahuje výsledků obou.

Sloka 5.5: Ten, kdo ví, že postavení dosaženého analytickým zkoumáním hmotného světa lze dosáhnout také oddanou službou, a tak vidí analytické zkoumání a oddanou službu na stejné úrovni, vidí věci v pravém světle.

Sloka 5.6: Nikdo nebude šťastný, když se jen bez oddané služby Pánu zřekne všech činností. Ale přemýšlivý člověk zaměstnaný oddanou službou Pánu může neprodleně dosáhnout Nejvyššího.

Sloka 5.7: Toho, kdo jedná s oddaností a je čistou duší ovládající mysl a smysly, mají všichni rádi a on má rád je. Přestože je stále činný, nikdy se nezaplétá.

Sloka 5.8–9: Člověk vědomý si Boha vždy ví, že i když se dívá, poslouchá, dotýká se, čichá, jí, chodí, spí a dýchá, on sám ve skutečnosti vůbec nic nedělá. Ví, že když hovoří, vyměšuje, něco přijímá a otvírá nebo zavírá oči, jsou to jen hmotné smysly ve styku se smyslovými předměty a on sám je toho stranou.

Sloka 5.10: Kdo koná svou povinnost bez ulpívání a odevzdává výsledky svých činností Nejvyššímu Pánu, toho se hřích nedotkne, tak jako voda nesmáčí list lotosu.

Sloka 5.11: Jógí se neupínají k hmotným cílům a používají tělo, mysl, inteligenci i smysly jen v zájmu očištění.

Sloka 5.12: Člověk s ustálenou oddaností dosahuje ničím nerušeného klidu, když výsledky všech činností obětuje Mně, zatímco ten, kdo není ve spojení s Bohem a lační po plodech svých činů, se zaplétá.

Sloka 5.13: Když se vtělená živá bytost ovládá a v mysli se zříká všech činů, přebývá šťastně ve městě s devíti branami (hmotném těle) a žádné činnosti nekoná ani k nim nevybízí.

Sloka 5.14: Vtělená duše, pán města svého těla, není strůjcem činů, nepodněcuje lidi k jednání ani nevytváří plody činů. To vše dělají kvality hmotné přírody.

Sloka 5.15: Ani Nejvyšší Pán si nepřisvojuje něčí hříšné či zbožné činy. Jenže vtělené bytosti jsou zmatené nevědomostí, která zastírá jejich pravé poznání.

Sloka 5.16: Jakmile však někoho osvítí poznání, které ničí nevědomost, všechno se mu odhalí, tak jako slunce po rozednění všechno osvětlí.

Sloka 5.17: Ten, kdo svou inteligenci, mysl, víru a naději upíná k Nejvyššímu, se úplným poznáním očistí od všech pochybností a kráčí tak přímo po cestě osvobození.

Sloka 5.18: Díky pravému poznání hledí pokorní mudrci stejně na učeného a mírného brāhmaṇu, krávu, slona, psa i vyvrhele, který jí psy.

Sloka 5.19: Ti, jejichž mysl se trvale nachází ve stavu vyrovnanosti a nezaujatosti, již přemohli zrození a smrt. Jsou bezchybní jako Brahman, a proto už teď setrvávají v Brahmanu.

Sloka 5.20: Ten, kdo se neraduje, když se mu podaří dosáhnout něčeho příjemného, ani neběduje, když ho potká nějaká nepříjemnost, kdo má inteligenci zakotvenou ve vlastním já, není pomýlený a zná vědu o Bohu, již setrvává v transcendenci.

Sloka 5.21: Takového osvobozeného, seberealizovaného člověka neláká hmotný smyslový požitek. Nachází potěšení ve svém nitru a je stále v transu. Jelikož se soustředí na Nejvyššího, vychutnává neomezené štěstí.

Sloka 5.22: Inteligentní člověk se nezaplétá se zdroji utrpení, jimiž jsou požitky pocházející ze styku hmotných smyslů se smyslovými předměty. Tyto požitky mají svůj počátek a konec, synu Kuntī, a moudrý v nich proto nenachází potěšení.

Sloka 5.23: Kdo před opuštěním svého nynějšího těla dokáže snášet nutkání hmotných smyslů a odolávat nátlaku touhy a hněvu, je v dobrém postavení a je v tomto světě šťastný.

Sloka 5.24: Ten, kdo nachází štěstí uvnitř sebe, je radostně činný uvnitř a odhaluje své nitro, je dokonalý mystik. Je osvobozený na úrovni Nejvyššího a nakonec dospívá k Nejvyššímu.

Sloka 5.25: Ti, kdo překonali dvojnosti vytvořené pochybami, kdo soustředí mysl na niterné záležitosti, kdo stále jednají pro blaho všech živých bytostí a jsou bez hříchů, dosahují osvobození v Nejvyšším.

Sloka 5.26: Ti, kdo se oprostili od všech hmotných tužeb a hněvu, kdo jsou seberealizovaní, umí se ovládat a stále usilují o dokonalost, mají zaručené osvobození v Nejvyšším ve velice blízké budoucnosti.

Sloka 5.27–28: Když se transcendentalista, který směřuje k osvobození, odvrátí od všech vnějších smyslových předmětů, když upře pohled mezi obočí a zastaví vcházející a vycházející dech v nosních dírkách, ovládne tak mysl, smysly a inteligenci a oprostí se od touhy, strachu a hněvu. Ten, kdo stále setrvává v tomto stavu, je bezesporu osvobozený.

Sloka 5.29: Člověk, který si Mě je plně vědomý, se zbavuje hmotných problémů a získává klid, protože dobře ví, že jsem konečným příjemcem všech obětí a veškeré askeze, Nejvyšším Pánem všech planet a polobohů a přejícím přítelem všech živých bytostí.