Sloka 5.10
brahmaṇy ādhāya karmāṇi
saṅgaṁ tyaktvā karoti yaḥ
lipyate na sa pāpena
padma-patram ivāmbhasā
brahmaṇi — Nejvyšší Osobnosti Božství; ādhāya — odevzdávající; karmāṇi — všechny činy; saṅgam — ulpívání; tyaktvā — zříkající se; karoti — koná; yaḥ — kdo; lipyate — je ovlivněný; na — nikdy; saḥ — on; pāpena — hříchem; padma-patram — list lotosu; iva — jako; ambhasā — vodou.
Kdo koná svou povinnost bez ulpívání a odevzdává výsledky svých činností Nejvyššímu Pánu, toho se hřích nedotkne, tak jako voda nesmáčí list lotosu.
Brahmaṇi v tomto případě znamená „s vědomím Kṛṣṇy“. Hmotný svět je souhrnným projevem tří kvalit hmotné přírody, kterému se říká pradhāna. Védské hymny sarvaṁ hy etad brahma (Māṇḍūkya Upaniṣad 2) a tasmād etad brahma nāma rūpam annaṁ ca jāyate (Muṇḍaka Upaniṣad 1.1.9), jakož i verš mama yonir mahad brahma v Bhagavad-gītě (14.3) vyjadřují, že vše v hmotném světě je projevem Brahmanu; a přestože jsou důsledky projevené různě, neliší se od příčiny. V Īśopaniṣadě stojí, že všechno je spojené s Nejvyšším Brahmanem neboli Kṛṣṇou, a proto všechno patří jen Jemu. Kdo dobře ví, že všechno patří Kṛṣṇovi, že On je majitelem všeho, a že proto všechno má být zapojené do služby Pánu, si přirozeně nenárokuje výsledky svých činností, ctnostných ani hříšných. I naše hmotné tělo, které nám Pán dává, abychom mohli jednat určitým způsobem, se dá zaměstnávat s vědomím Kṛṣṇy. Potom ho neznečistí následky hříšných činů, stejně jako se list lotosu nikdy nenamočí, přestože je stále ve vodě. Pán také říká v Gītě (3.30): mayi sarvāṇi karmāṇi sannyasya – „Všechny své činy odevzdej Mně (Kṛṣṇovi).“ Závěr je takový, že člověk, který nemá vědomí Kṛṣṇy, jedná, jako kdyby hmotné tělo a smysly byly on, ale člověk vědomý si Kṛṣṇy jedná s poznáním, že tělo je Kṛṣṇovo vlastnictví, a proto ho zaměstnává službou Kṛṣṇovi.