Sloka 5.17
tad-buddhayas tad-ātmānas
tan-niṣṭhās tat-parāyaṇāḥ
gacchanty apunar-āvṛttiṁ
jñāna-nirdhūta-kalmaṣāḥ
tat-buddhayaḥ — ti, jejichž inteligence je vždy spojená s Nejvyšším; tat-ātmānaḥ — ti, jejichž mysl se vždy soustředí na Nejvyššího; tat-niṣṭhāḥ — ti, jejichž víra patří jen Nejvyššímu; tat-parāyaṇāḥ — kdo se úplně odevzdali Jemu; gacchanti — spějí; apunaḥ-āvṛttim — k osvobození; jñāna — poznáním; nirdhūta — smyté; kalmaṣāḥ — pochybnosti.
Ten, kdo svou inteligenci, mysl, víru a naději upíná k Nejvyššímu, se úplným poznáním očistí od všech pochybností a kráčí tak přímo po cestě osvobození.
Nejvyšší Transcendentální Pravdou je Pán Śrī Kṛṣṇa. Celý text Bhagavad-gīty se soustředí kolem prohlášení, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. To učí všechna védská písma. Para-tattva znamená Nejvyšší Skutečnost, kterou znalci Nejvyššího vnímají jako Brahman, Paramātmu a Bhagavāna. Bhagavān neboli Nejvyšší Osobnost Božství je svrchovaný aspekt Absolutní Pravdy. Nic víc už neexistuje. Pán říká: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañ-jaya. Neosobní Brahman také spočívá na Kṛṣṇovi: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham. Kṛṣṇa je proto v každém ohledu Nejvyšší Skutečností. Ten, jehož mysl, inteligence, víra a naděje jsou vždy u Kṛṣṇy, nebo jinými slovy ten, kdo si je plně vědomý Kṛṣṇy, se očistí od všech pochybností a dokonale zná vše, co se týká transcendence. Člověk vědomý si Kṛṣṇy veskrze chápe, že v Kṛṣṇovi existuje dvojnost (je se vším totožný, ale současně individuální), a s tímto transcendentálním poznáním může dělat stálý pokrok na cestě osvobození.