Sloka 5.29
bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ
sarva-loka-maheśvaram
suhṛdaṁ sarva-bhūtānāṁ
jñātvā māṁ śāntim ṛcchati
bhoktāram — příjemce; yajña — obětí; tapasām — a askeze; sarva-loka — všech planet a polobohů na nich; mahā-īśvaram — Nejvyššího Pána; su-hṛdam — dobrodince; sarva — všech; bhūtānām — živých bytostí; jñātvā — takto znající; mām — Mě (Pána Kṛṣṇu); śāntim — úlevu od hmotných problémů; ṛcchati — získá.
Člověk, který si Mě je plně vědomý, se zbavuje hmotných problémů a získává klid, protože dobře ví, že jsem konečným příjemcem všech obětí a veškeré askeze, Nejvyšším Pánem všech planet a polobohů a přejícím přítelem všech živých bytostí.
Všechny podmíněné duše, které jsou v zajetí iluzorní energie, se snaží v hmotném světě najít klid. Neznají ale návod, a ten je vysvětlený v této části Bhagavad-gīty. Klíčem ke klidu je poznání, že Pán Kṛṣṇa je příjemcem všech lidských činností. Lidé by měli obětovat všechno transcendentální službě Pánu, protože On je vlastníkem všech planet i s polobohy, kteří na nich žijí. Nikdo není mocnější než On, ani ti nejmocnější z polobohů, Pán Śiva a Pán Brahmā. Védy (Śvetāśvatara Upaniṣad 6.7) Ho popisují slovy tam īśvarāṇāṁ paramaṁ maheśvaram. Živé bytosti se pod vlivem iluze snaží být pány všeho, co vidí, ale ve skutečnosti jsou samy ovládané Pánovou hmotnou energií. Pán je vládcem hmotné přírody a podmíněné duše podléhají jejím přísným zákonům. Dokud neporozumí těmto prostým skutečnostem, nemohou na světě dosáhnout klidu a míru, individuálně ani kolektivně. To je vědomí Kṛṣṇy – Pán Kṛṣṇa je nejvyšší vládce a všechny živé bytosti, včetně velkých polobohů, jsou Mu podřízené. Jedině s úplným vědomím Kṛṣṇy můžeme najít dokonalý klid.
Tato pátá kapitola je praktickým vysvětlením vědomí Kṛṣṇy, obvykle předkládaným pod hlavičkou karma-yoga. Odpovídá na otázku, která je často předmětem mentální spekulace: „Jak může karma-yoga přinést osvobození?“ Jednat s vědomím Kṛṣṇy znamená jednat s úplným poznáním Pána jakožto vládce. Takové jednání se neliší od transcendentálního poznání. Bhakti-yoga je přímou realizací vědomí Kṛṣṇy a jñāna-yoga je cestou, která vede k bhakti-yoze. Vědomí Kṛṣṇy znamená znát svůj vztah s Nejvyšší Absolutní Pravdou a jednat podle toho, a dokonalostí tohoto vědomí je mít úplné poznání Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství. Čistá duše je dílčí součástí Boha, a jako taková je Jeho věčným služebníkem. Její touha panovat ji přivedla do styku s māyou (iluzí), a to jí přináší mnoho utrpení. Dokud je ve styku s hmotou, musí jednat pro zaopatření hmotných potřeb. Vědomí Kṛṣṇy ji ale přivádí k duchovnímu životu, dokonce i když ještě pobývá ve sféře hmoty, jelikož ji probouzí k duchovní existenci skrze činnosti konané v hmotném světě. Čím dál člověk pokročí, tím víc bude vysvobozený z hmotného zajetí. Pán nikomu nestraní. Všechno závisí na tom, jak prakticky vykonáváme povinnosti spojené s vědomím Kṛṣṇy, což po všech stránkách pomáhá ovládat smysly a překonat vliv touhy a hněvu. A ten, kdo má ustálené vědomí Kṛṣṇy a ovládá touhu, hněv a tak dále, setrvává na transcendentální úrovni, zvané brahma-nirvāṇa. Uvědomování si Kṛṣṇy automaticky zahrnuje osmistupňovou mystickou jógu, protože je naplněním jejího konečného cíle. Stupně yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna a samādhi umožňují postupný pokrok, ale to je jen úvod k dokonalosti dosahované oddanou službou, která jediná může dát člověku klid. Oddaná služba je nejvyšší dokonalost života.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k páté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o karma-yoze neboli jednání s vědomím Kṛṣṇy.