Sloka 5.8–9
naiva kiñcit karomīti
yukto manyeta tattva-vit
paśyañ śṛṇvan spṛśañ jighrann
aśnan gacchan svapañ śvasan
pralapan visṛjan gṛhṇann
unmiṣan nimiṣann api
indriyāṇīndriyārtheṣu
vartanta iti dhārayan
na — nikdy; eva — jistě; kiñcit — cokoliv; karomi — dělám; iti — takto; yuktaḥ — na úrovni božského vědomí; manyeta — přemýšlí; tattva-vit — ten, kdo zná pravdu; paśyan — hledící; śṛṇvan — naslouchající; spṛśan — dotýkající se; jighran — čichající; aśnan — přijímající potravu; gacchan — jdoucí; svapan — snící; śvasan — dýchající; pralapan — mluvící; visṛjan — vydávající; gṛhṇan — přijímající; unmiṣan — otvírající; nimiṣan — zavírající; api — přestože; indriyāṇi — smysly; indriya-artheṣu — uspokojováním smyslů; vartante — nechť jsou tak zaměstnány; iti — takto; dhārayan — uvažuje.
Člověk vědomý si Boha vždy ví, že i když se dívá, poslouchá, dotýká se, čichá, jí, chodí, spí a dýchá, on sám ve skutečnosti vůbec nic nedělá. Ví, že když hovoří, vyměšuje, něco přijímá a otvírá nebo zavírá oči, jsou to jen hmotné smysly ve styku se smyslovými předměty a on sám je toho stranou.
Člověk vědomý si Kṛṣṇy žije čistý život, a tudíž se nijak nepodílí na činnostech, které závisejí na pěti bezprostředních a vzdálených příčinách: na konateli, samotné činnosti, situaci, úsilí a osudu. Je to proto, že se věnuje láskyplné transcendentální službě Kṛṣṇovi. I když se zdá, že skrze své tělo a smysly jedná, je si pořád vědomý svého skutečného údělu, kterým jsou duchovní činnosti. Pokud má člověk hmotné vědomí, používá své smysly k získávání smyslového požitku, ale pokud má vědomí Kṛṣṇy, používá je k uspokojování Kṛṣṇových smyslů. Proto je člověk vědomý si Kṛṣṇy vždy svobodný, i když se zdá, že jedná na smyslové úrovni. Činnosti jako hledět a naslouchat jsou dílem poznávacích smyslů, zatímco pohyb, mluvení, vyměšování atd. konají činné smysly. Toho, kdo má vědomí Kṛṣṇy, činnosti smyslů nikdy neovlivňují. Nedokáže dělat nic kromě služby Pánu, protože ví, že je Pánův věčný služebník.