Sloka 8.16
ā-brahma-bhuvanāl lokāḥ
punar āvartino ’rjuna
mām upetya tu kaunteya
punar janma na vidyate
ā-brahma-bhuvanāt — až po Brahmovu planetu; lokāḥ — planetární soustavy; punaḥ — znovu; āvartinaḥ — vracející se; arjuna — ó Arjuno; mām — Mě; upetya — poté, co dosáhli; tu — ale; kaunteya — ó synu Kuntī; punaḥ janma — opětovné zrození; na — nikdy; vidyate — nastane.
Všechny planety v hmotném světě, od nejvyšší až po nejnižší, jsou místy utrpení, kde probíhá opakované rození a umírání. Ale ten, kdo dosáhne Mého sídla, ó synu Kuntī, se už nikdy znovu nenarodí.
Všichni jógí - karma-yogī, jñāna-yogī, haṭha-yogī a tak dále – musí dospět k dokonalé oddanosti v bhakti-yoze neboli vědomí Kṛṣṇy; tehdy mohou jít do Kṛṣṇova transcendentálního sídla, odkud se už nikdy nevrátí. Ti, kdo se dostávají na nejvyšší hmotné planety, na planety polobohů, znovu podléhají opakovanému rození a umírání. Tak jako pozemšťané stoupají na vyšší planety, obyvatelé vyšších planet, jako je Brahmaloka, Candraloka a Indraloka, sestupují na Zem. Konání oběti zvané pañcāgni-vidyā, doporučované v Chāndogya Upaniṣadě, člověku umožňuje dosáhnout Brahmaloky, ale pokud tam nebude rozvíjet vědomí Kṛṣṇy, bude se muset vrátit na Zem. Ti, kdo i na vyšších planetách pokračují s vědomím Kṛṣṇy, se postupně dostávají výš a výš a v době zničení vesmíru se přemístí do věčného duchovního království. Baladeva Vidyābhūṣaṇa ve svém komentáři k Bhagavad-gītě cituje tento verš z Kūrma Purāṇy (1.11.284):
brahmaṇā saha te sarve
samprāpte pratisañcare
parasyānte kṛtātmānaḥ
praviśanti paraṁ padam
„Když dojde ke zničení tohoto hmotného vesmíru, Brahmā a všichni jeho oddaní, kteří pořád jednají s vědomím Kṛṣṇy, vstoupí do duchovního světa na ty duchovní planety, na které se chtěli dostat.“