Sloka 8.3
śrī-bhagavān uvāca
akṣaraṁ brahma paramaṁ
svabhāvo ’dhyātmam ucyate
bhūta-bhāvodbhava-karo
visargaḥ karma-saṁjñitaḥ
śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; akṣaram — nezničitelný; brahma — Brahman; paramam — transcendentální; svabhāvaḥ — věčná povaha; adhyātmam — vlastní já; ucyate — nazývá se; bhūta-bhāva-udbhava-karaḥ — vytvářející hmotná těla živých bytostí; visargaḥ — stvoření; karma — plodonosné jednání; saṁjñitaḥ — nazývá se.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nezničitelná, transcendentální živá bytost se nazývá Brahman a její věčná přirozenost se nazývá adhyātma, vlastní já. Karma neboli plodonosné jednání je činnost, která vytváří hmotná těla živých bytostí.
Brahman je nezničitelný, věčný a jeho povaha se nikdy nemění. Ale výše než Brahman je Para-brahman. Brahmanem se rozumí živá bytost a Para-brahman je Nejvyšší Osobnost Božství. Přirozené postavení živé bytosti není to, které zaujímá v hmotném světě. V hmotném světě má hmotné vědomí, se kterým chce panovat hmotné přírodě, ale v duchovním stavu má vědomí Kṛṣṇy, se kterým slouží Nejvyššímu. Pokud má hmotné vědomí, musí přijímat různé druhy těl v tomto světě. To se nazývá karma neboli rozmanité tvoření vlivem hmotného vědomí.
Ve védské literatuře se pro živou bytost používá slovo jīvātmā nebo Brahman, ale nikdy ne Para-brahman. Živá bytost (jīvātmā) zaujímá různá postavení – někdy vstupuje do temné hmotné přírody a ztotožňuje se s hmotou, a jindy se ztotožňuje s vyšší, duchovní přirozeností. Proto se říká, že je okrajovou energií Nejvyššího Pána. Podle toho, zda se ztotožňuje s hmotnou, nebo s duchovní přírodou, dostává buď hmotné, nebo duchovní tělo. V hmotné přírodě může střídat 8 400 000 druhů těl, ale v duchovní přírodě má jen jedno tělo. V hmotné přírodě se rodí někdy jako člověk, jindy jako polobůh, zvíře, pták a podobně, jak udává její karma. Někdy v hmotném světě koná oběti neboli yajñi, aby dosáhla hmotných nebeských planet a mohla si tam užívat. To ale skončí, a pak znovu přijde na Zemi v lidském těle. Tomuto procesu se říká karma.
Chāndogya Upaniṣad popisuje karmu a védský průběh oběti. Na obětním oltáři se nabízí pět druhů obětin do pěti druhů ohně. Pěti druhy ohně jsou nebeské planety, oblaka, Země, muž a žena, a pěti druhy obětin jsou víra, nebešťan užívající si na Měsíci, déšť, zrno a sperma.
Nejprve živá bytost koná příslušné oběti, aby se dostala na určité nebeské planety. Díky tomu pobývá na různých planetárních soustavách, a když vyčerpá zásluhy za své zbožné jednání, padá znovu na Zemi v podobě deště, déšť přijme podobu zrna, to se stane potravou muže a přemění se ve sperma, které oplodní ženu. Tímto způsobem živá bytost znovu získá lidské tělo, aby mohla jednat v hmotném světě, znovu koná oběti, a znovu se dostává do nebeského království. Tak se neustále trmácí sem a tam po hmotné cestě. Člověk vědomý si Kṛṣṇy se těmto pracným obětem vyhýbá. Zaměřuje se přímo na vědomí Kṛṣṇy, a tak se připravuje na návrat domů, zpátky k Bohu.
Impersonalisté, kteří komentují Bhagavad-gītu, nesmyslně usuzují, že Brahman přijímá podobu jīvy v hmotném světě, a odvolávají se přitom na sedmý verš z patnácté kapitoly. I v něm ale Pán říká, že živé bytosti jsou Jeho věčně dílčí části. Ty mohou poklesnout do hmotného světa, ale Nejvyšší Pán (Acyuta) nikdy neklesá. Úsudek, že Nejvyšší Brahman přijímá podobu jīvy, je nepřijatelný. Védská literatura uvádí dva druhy Brahmanu: Para-brahman a obyčejný Brahman. Živá bytost je obyčejný Brahman a Nejvyšší Pán je Para-brahman.