Sloka 8.9
kaviṁ purāṇam anuśāsitāram
aṇor aṇīyāṁsam anusmared yaḥ
sarvasya dhātāram acintya-rūpam
āditya-varṇaṁ tamasaḥ parastāt
kavim — na toho, kdo ví vše; purāṇam — nejstaršího; anuśāsitāram — vládce; aṇoḥ — než atom; aṇīyāṁsam — menšího; anusmaret — vždy myslí; yaḥ — ten, kdo; sarvasya — všeho; dhātāram — na udržovatele; acintya — nepochopitelná; rūpam — jehož podoba; āditya-varṇam — zářící jako slunce; tamasaḥ — vůči temnotě; parastāt — transcendentálního.
O Nejvyšší Osobě má člověk meditovat jako o tom, kdo ví všechno, je nejstarší, je vládce, je menší než nejmenší, je udržovatelem všeho, přesahuje veškeré hmotné pojetí, je nepochopitelný a je vždy osobou. Září jako slunce a je transcendentální, nad touto hmotnou přírodou.
V tomto verši je uveden způsob, jak myslet na Nejvyššího. V první řadě je řečeno, že Nejvyšší není neosobní ani prázdnota. Nikdo nemůže meditovat o něčem neosobním nebo prázdném. To je velice těžké. Myslet na Kṛṣṇu je ale snadné, a o tom se tady mluví. Především je důležité, že Pán je puruṣa, osoba – myslíme na osobu Rāmy a osobu Kṛṣṇy. A ať už myslíme na Rāmu, nebo na Kṛṣṇu, tento verš Bhagavad-gīty líčí Pánovy vlastnosti. Nejvyšší Pán je kavi, což znamená, že zná minulost, přítomnost a budoucnost; ví tedy všechno. Je nejstarší osobností, protože je původem všeho – vše pochází z Něj. Je také nejvyšším vládcem vesmíru, udržovatelem a rádcem celého lidstva. Je menší než nejmenší. Živá bytost má velikost jedné desetitisíciny konečku vlasu, ale Pán je tak nepředstavitelně malý, že vstupuje do srdce této částečky. Proto je menší než nejmenší. Jako Nejvyšší může vstoupit do atomu i do srdce té nejmenší bytosti a řídit ji v podobě Nadduše. Přestože je tak malý, prostupuje vším a vše udržuje. Je oporou všech planetárních soustav. Často žasneme nad tím, jak se obrovské planety vznášejí ve vzduchu. Zde je uvedeno, že všechny tyto velké planety a galaxie drží v prostoru svou nepochopitelnou energií Nejvyšší Pán. Velice důležité je v této souvislosti slovo acintya, „nepochopitelný“. Energie Boha přesahuje naše představy, hranice našeho chápání, a proto se říká, že je nepochopitelná, acintya. Kdo by proti tomu mohl něco namítat? On prostupuje celý hmotný svět, a přesto je mimo něj. My nepostihneme rozumem ani tento hmotný svět, který je ve srovnání s duchovním světem nepatrný, tak jak bychom mohli pochopit, co je nad ním? Acintya označuje to, co přesahuje úroveň hmotného světa, co naše argumenty, logika ani filozofická spekulace nemohou postihnout, co je nepochopitelné. Inteligentní lidé by se proto měli vyhnout zbytečnému dohadování a spekulacím, měli by přijmout sdělení písem, jako jsou Védy, Bhagavad-gītā a Śrīmad-Bhāgavatam, a řídit se jejich pokyny. Tak mohou získat poznání.