Sloka 9.27
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yat — cokoliv; karoṣi — děláš; yat — cokoliv; aśnāsi — jíš; yat — cokoliv; juhoṣi — obětuješ; dadāsi — rozdáváš; yat — cokoliv; yat — jakoukoliv; tapasyasi — podstupuješ askezi; kaunteya — ó synu Kuntī; tat — to; kuruṣva — dělej; mat — Mně; arpaṇam — jako oběť.
Všechno, co děláš, co jíš, co obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně, ó synu Kuntī.
Povinností každého je proto uzpůsobit si život tak, aby za žádných okolností nezapomněl na Kṛṣṇu. Všichni musíme pracovat, abychom udrželi tělo a duši pohromadě, a tady Kṛṣṇa doporučuje, abychom pracovali pro Něho. Všichni také musíme něco jíst, abychom mohli žít, a proto bychom měli přijímat zbytky jídla obětovaného Kṛṣṇovi. Každý civilizovaný člověk musí vykonávat nějaké náboženské obřady, a Kṛṣṇa doporučuje: „Dělej to pro Mě.“ To se nazývá arcana. Každý má také sklony rozdávat milodary, a Kṛṣṇa tedy říká: „Dávej je Mně.“ To znamená, že všechny peníze, které máme navíc, bychom měli použít na podporu hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. V současné době mají lidé velký zájem o meditaci, která v tomto věku není praktická. Pokud ale někdo dvacet čtyři hodin denně medituje o Kṛṣṇovi tak, že opakuje mantru Hare Kṛṣṇa na svých korálích, věnuje se té nejvznešenější meditaci a je to ten nejpokročilejší jógí, jak potvrzuje šestá kapitola Bhagavad-gīty.