Sloka 9.29
samo ’haṁ sarva-bhūteṣu
na me dveṣyo ’sti na priyaḥ
ye bhajanti tu māṁ bhaktyā
mayi te teṣu cāpy aham
samaḥ — stejně nakloněný; aham — Já; sarva-bhūteṣu — všem živým bytostem; na — nikdo; me — pro Mě; dveṣyaḥ — nenáviděný; asti — je; na — ani; priyaḥ — drahý; ye — ti, kdo; bhajanti — transcendentálně slouží; tu — ale; mām — Mně; bhaktyā — oddaně; mayi — jsou ve Mně; te — oni; teṣu — v nich; ca — také; api — jistě; aham — Já.
Vůči nikomu nechovám zášť a nikomu nestraním. Jsem stejně nakloněný všem. Ale každý, kdo Mi oddaně slouží, je Můj přítel, je ve Mně, a Já jsem také přítelem jemu.
V tuto chvíli se někdo může zeptat: pokud je Kṛṣṇa stejně nakloněný všem a nikdo není Jeho zvláštním přítelem, proč tedy projevuje zájem především o své oddané, kteří Mu stále prokazují transcendentální službu? To ale není zvýhodňování, to je přirozené. Kterýkoliv člověk v hmotném světě může být dobročinně založený, a přesto má největší zájem o své vlastní děti. Pán prohlašuje, že každá živá bytost, v jakékoliv podobě, je Jeho synem, a proto každému štědře dává hojnost všeho, co potřebuje k životu. Je jako mrak, který rozdává déšť všude, bez ohledu na to, zda dopadá na skálu, na zemi nebo na vodu. Svým oddaným ale Pán věnuje zvláštní pozornost. O těch se tady mluví: jsou si pořád vědomí Kṛṣṇy, a proto zůstávají transcendentálním způsobem v Kṛṣṇovi. Samotný výraz „vědomí Kṛṣṇy“ vyjadřuje, že ti, kdo mají toto vědomí, jsou živoucí transcendentalisté, přebývající v Něm. Pán tu jasně říká: mayi te – „Jsou ve Mně.“ Z toho přirozeně vyplývá, že Pán je také v nich. Je to vzájemný vztah. Proto také Kṛṣṇa říká: ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham – „O každého se starám do té míry, do jaké se Mi odevzdává.“ K tomuto transcendentálnímu opětování dochází proto, že Pán i oddaný jsou vědomé bytosti. Diamant vypadá krásně, když je vsazený do zlatého prstenu. Zlato i diamant vyniknou. Pán i živá bytost věčně září, a jakmile živá bytost projeví touhu sloužit Nejvyššímu Pánu, vypadá jako zlato. Pán je diamant, a tak vznikne krásná kombinace. Živé bytosti v čistém stavu se nazývají oddaní a Nejvyšší Pán se stává oddaným svých oddaných. Bez vzájemného vztahu mezi oddaným a Pánem by nebyla osobní filozofie. Pro stoupence neosobní filozofie žádný vztah mezi Nejvyšším a živou bytostí neexistuje, ale podle osobní filozofie je skutečností.
Často se uvádí příklad, že Pán je jako strom přání a všem dává, co od Něho chtějí získat. Tady je ještě úplnější vysvětlení. Pán říká, že je nakloněný svým oddaným. To je projev Jeho zvláštní milosti k nim. Nikdo by si neměl myslet, že Jeho opětování vztahů spadá pod zákon karmy. Náleží k transcendentální úrovni, na které Pán a Jeho oddaní jednají. Oddaná služba Pánu není činností hmotného světa – je součástí duchovního světa, kde vládne věčnost, blaženost a poznání.