TEXT 30
na ca śaknomy avasthātuṁ
bhramatīva ca me manaḥ
nimittāni ca paśyāmi
viparītāni keśava
na — ani; ca — také; śaknomi — jsem schopen; avasthātum — zůstat; bhramati — zapomíná se; iva — jako; ca — a; me — moje; manaḥ — mysl; nimittāni — příčiny; ca — a; paśyāmi — vidím; viparītāni — pouze opačné; keśava — ó hubiteli démona Keśīho (Kṛṣṇo).
Nemohu zde již déle stát. Zapomínám se a má mysl je zcela vyvedena z míry. Ó Kṛṣṇo, hubiteli démona Keśīho, vidím před sebou jen příčiny neštěstí.
Arjuna byl tak neklidný, že již nemohl na bojišti déle vydržet, a vinou této slabosti mysli zapomínal, kdo je. Do takové zmatenosti člověka uvádí přílišná připoutanost k hmotným věcem. Bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt (Bhāg. 11.2.37) — takový strach a ztráta mentální rovnováhy se projevují u osob příliš ovlivněných hmotnými podmínkami. Arjuna předvídal, že bitva přinese pouze bolestivé prohry — nebude šťastný, ani pokud zvítězí. Důležitá jsou slova nimittāni a viparītāni. Když člověk předvídá pouze zklamání, uvažuje: “Proč tady vlastně jsem?” Každý jeví zájem jen o sebe samotného a o svoje blaho a nikdo se nezajímá o Nejvyšší Já. Z Kṛṣṇovy vůle Arjuna projevuje známky neznalosti skutečného vlastního zájmu. Skutečný vlastní zájem každého spočívá ve Viṣṇuovi neboli Kṛṣṇovi. Podmíněná duše na to zapomíná, a proto trpí hmotnými bolestmi. Arjuna si myslel, že vítězství v bitvě mu přinese pouze zármutek.