TEXT 37
kasmāc ca te na nameran mahātman
garīyase brahmaṇo ’py ādi-kartre
ananta deveśa jagan-nivāsa
tvam akṣaraṁ sad-asat tat paraṁ yat
kasmāt — proč; ca — také; te — Tobě; na — ne; nameran — měli by projevovat patřičnou úctu; mahā-ātman — ó veliký; garīyase — který jsi lepší; brahmaṇaḥ — než Brahmā; api — ačkoliv; ādi-kartre — nejvyššímu stvořiteli; ananta — ó neomezený; deva-īśa — ó Bože bohů; jagat-nivāsa — ó útočiště vesmíru; tvam — Ty jsi; akṣaram — nepomíjivý; sat-asat — k příčině a následku; tat param — transcendentální; yat — protože.
Ó veliký, který jsi větší než samotný Brahmā, Ty jsi původní stvořitel. Proč by Ti tedy neměli skládat uctivé poklony? Ó neomezený, Bože bohů, útočiště vesmíru! Jsi neporušitelný zdroj, příčina všech příčin, transcendentální vůči tomuto hmotnému projevu.
Těmito poklonami Arjuna vyjadřuje, že Kṛṣṇu by měli uctívat všichni. Je všeprostupující a je Duší každé duše. Arjuna Ho oslovuje mahātmā, což značí, že Kṛṣṇa je nesmírně velkodušný a je také neomezený; ananta znamená, že neexistuje nic, co by nebylo zasaženo vlivem a energií Nejvyššího Pána, a deveśa značí, že je vládcem všech polobohů a stojí výše než oni. Je útočištěm celého vesmíru. Arjuna si také uvědomoval, že i všechny dokonalé živé bytosti a mocní polobozi musí skládat Kṛṣṇovi uctivé poklony, protože Jeho nikdo nepřevyšuje. Zvláště se zmiňuje o tom, že Kṛṣṇa převyšuje Brahmu, neboť to byl On, kdo Brahmu stvořil. Brahmā se narodil ze stonku lotosu rostoucího z pupku Garbhodakaśāyīho Viṣṇua, Kṛṣṇovy úplné expanze. Proto musí Brahmā, Pán Śiva, který z Brahmy vzešel, i všichni ostatní polobozi skládat Kṛṣṇovi uctivé poklony. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je uvedeno, že Śiva, Brahmā a další takoví polobozi Pánovi projevují úctu. Velice důležité je slovo akṣaram, protože toto hmotné stvoření podléhá zkáze, ale Pán stojí nad ním. Je příčinou všech příčin a jako takový je v nadřazeném postavení vůči všem podmíněným duším v hmotné přírodě i vůči samotnému hmotnému vesmírnému projevu. Je tedy Svrchovaný.