TEXT 20

Díky poznání poskytnutému v této kapitole můžeme porozumět tělu (poli působnosti) a znalcům těla (individuální duši a Nadduši). Tělo je polem působnosti a sestává z hmotné přírody. Individuální duše, která je uvnitř těla a užívá jeho činností, je puruṣa neboli živá bytost. Ta je jedním znalcem a druhým je Nadduše. Je samozřejmě nutné vědět, že Nadduše a individuální duše jsou různé projevy Nejvyšší Osobnosti Božství. Živá bytost patří k energii Pána a Nadduše k Jeho osobním expanzím.

Jak hmotná příroda, tak živá bytost jsou věčné. To znamená, že existovaly již před stvořením. Hmotný projev sestává z energie Nejvyššího Pána a totéž platí o živých bytostech, které jsou však Jeho vyšší energií. Živé bytosti i hmotná příroda existovaly před projevením tohoto vesmíru. Hmotná příroda spočívala v Nejvyšší Osobnosti Božství, Mahā-Viṣṇuovi, a když toho bylo zapotřebí, došlo k jejímu projevení prostřednictvím mahat-tattvy. Živé bytosti setrvávají také v Nejvyšším Pánu, a jelikož jsou podmíněné, nechtějí Mu sloužit. Proto nemají přístup do duchovního nebe. S projevením hmotné přírody však znovu dostávají příležitost jednat v hmotném světě a připravit se, aby mohly vejít do duchovního světa. To je tajemství hmotného stvoření. Živá bytost je původně nedílnou duchovní částí Nejvyššího Pána, ale kvůli své vzpurné povaze je podmíněna v hmotné přírodě. Nezáleží na tom, jak se tyto živé bytosti, které jsou vyšší povahy a nedílnými částmi Nejvyššího Pána, dostaly do styku s hmotnou přírodou. Nejvyšší Osobnost Božství však ví, jak a proč se to stalo. V písmech Pán praví, že ti, jež přitahuje hmotná příroda, svádějí těžký boj o přežití. Z těchto několika veršů nám musí být jasné, že všechny přeměny a vlivy tří hmotných kvalit jsou také výtvory hmotné přírody. Všechny proměny a různorodost živých bytostí se týkají těla. Na úrovni duše jsou všechny živé bytosti stejné.