TEXT 24
ya evaṁ vetti puruṣaṁ
prakṛtiṁ ca guṇaiḥ saha
sarvathā vartamāno ’pi
na sa bhūyo ’bhijāyate
yaḥ — každý, kdo; evam — takto; vetti — chápe; puruṣam — živou bytost; prakṛtim — hmotnou přírodu; ca — a; guṇaiḥ — kvalitami hmotné přírody; saha — s; sarvathā — jakkoliv; vartamānaḥ — situovaný; api — i když; na — nikdy; saḥ — on; bhūyaḥ — znovu; abhijāyate — narodí se.
Ten, kdo chápe tuto filozofii týkající se hmotné přírody, živé bytosti a vzájemného působení kvalit, dosáhne osvobození. Již se zde znovu nenarodí, bez ohledu na jeho současné postavení.
Živá bytost, která dokonale pozná hmotnou přírodu, Nadduši, individuální duši a jejich vzájemné vztahy, bude způsobilá k osvobození a návratu do duchovního prostředí a nebude nucena se vrátit do této hmotné přírody. Takový je výsledek poznání. Účelem poznání je jasně chápat, že živá bytost shodou okolností poklesla na úroveň hmotného bytí. Nyní musí vlastním úsilím ve společnosti autorit, svatých osob a duchovního učitele pochopit své postavení a potom se tím, že porozumí Bhagavad-gītě tak, jak ji vykládá Osobnost Božství, musí navrátit k duchovnímu vědomí, vědomí Kṛṣṇy. Pak bude jisté, že se nikdy nevrátí do této hmotné existence. Bude přemístěna do duchovního světa, kde ji čeká blaženost, věčnost a poznání.