TEXT 34
yathā prakāśayaty ekaḥ
kṛtsnaṁ lokam imaṁ raviḥ
kṣetraṁ kṣetrī tathā kṛtsnaṁ
prakāśayati bhārata
yathā — jako; prakāśayati — osvětluje; ekaḥ — jedno; kṛtsnam — celý; lokam — vesmír; imam — tento; raviḥ — slunce; kṣetram — toto tělo; kṣetrī — duše; tathā — podobně; kṛtsnam — celé; prakāśayati — osvětluje; bhārata — ó synu Bharaty.
Ó synu Bharaty, tak jako samotné slunce osvětluje celý tento vesmír, jediná živá bytost v těle osvětluje celé tělo vědomím.
O vědomí existují různé teorie. V Bhagavad-gītě je dán příklad slunce a slunečního svitu: tak jako slunce osvětluje celý vesmír, přestože je na jednom místě, malá duchovní částečka — duše v srdci, osvětluje celé tělo vědomím. Vědomí je proto důkazem přítomnosti duše, tak jako je sluneční svit či denní světlo důkazem přítomnosti slunce. Když je duše přítomna v těle, je v celém těle vědomí, a jakmile duše tělo opustí, vědomí zmizí. To každý inteligentní člověk snadno pochopí. Vědomí tedy není vytvořeno kombinací hmotných prvků; je příznakem existence živé bytosti. I když je vědomí živé bytosti kvalitativně totožné se svrchovaným vědomím, není stejně svrchované, neboť se týká pouze jednoho daného těla a nesdílí vědomí jiného. Nadduše, která je přítelem individuální duše dlícím v každém těle, si je však vědoma všech těl. To je rozdíl mezi svrchovaným a individuálním vědomím.