TEXT 17

Jelikož současná civilizace není pro živé bytosti právě ideální, doporučuje se rozvíjet vědomí Kṛṣṇy. Skrze vědomí Kṛṣṇy společnost vyvine kvalitu dobra, díky níž lidé uvidí vše tak, jak to opravdu je. Když podléhají kvalitě nevědomosti, jsou jako zvířata a nevidí nic v pravém světle. Nevidí například, že když zabijí nějaké zvíře, vystavují se tím nebezpečí, že totéž zvíře zabije v příštím životě je. Jelikož jim není poskytováno skutečné poznání, stávají se nezodpovědnými. K odstranění této nezodpovědnosti je nutné vzdělání, které bude u lidí rozvíjet kvalitu dobra. Lidé vzdělávaní na úrovni kvality dobra budou věci vidět střízlivě, realisticky. Pak může nastat štěstí a blahobyt. Dokonce i když většina lidí není šťastná a úspěšná, mír a blahobyt bude moci zavládnout na celém světě, pokud určité procento obyvatelstva rozvine vědomí Kṛṣṇy a dospěje ke kvalitě dobra. Když se však svět oddává kvalitám vášně a nevědomosti, není mír a blahobyt možný. Lidé ovlivnění kvalitou vášně jsou chamtiví a jejich prahnutí po smyslovém požitku je bezmezné. Můžeme si všimnout, že i když má někdo dostatek peněz a prostředků k uspokojování smyslů, přesto se netěší štěstí ani klidu mysli. Nemůže jich dosáhnout, jelikož je pod vlivem kvality vášně. Pokud někdo touží po štěstí, peníze mu v tom nepomohou; musí rozvíjením vědomí Kṛṣṇy dosáhnout kvality dobra. Když je člověk ovlivněn kvalitou vášně, nejenže je v mysli nešťastný, ale působí mu potíže i jeho práce. Musí vymýšlet mnoho plánů, aby si zaopatřil dostatek peněz a mohl si tak udržet své postavení. To vše je pouze strádání. Z lidí podléhajících kvalitě nevědomosti se stávají blázni. V zoufalství ze své situace se uchylují k omamným látkám, čímž klesají do nevědomosti ještě hlouběji. Jejich budoucnost je skutečně temná.