Sloka 15.20
iti guhya-tamaṁ śāstram
idam uktaṁ mayānagha
etad buddhvā buddhimān syāt
kṛta-kṛtyaś ca bhārata
iti — takto; guhya-tamam — nejdůvěrnější; śāstram — zjevené písmo; idam — toto; uktam — vyjevené; mayā — Mnou; anagha — ó bezúhonný; etat — toto; buddhvā — chápající; buddhi-mān — inteligentní; syāt — stane se; kṛta-kṛtyaḥ — dokonalý ve svém úsilí; ca — a; bhārata — ó synu Bharaty.
Ó bezúhonný, teď jsem vyjevil nejdůvěrnější část védských písem. Kdo ji pochopí, bude moudrý a dokonale završí své úsilí.
Nejvyšší Osobnost Božství tady vysvětluje, že toto je podstata všech zjevených písem. A člověk by ji měl pochopit tak, jak ji Pán podává. Tím získá inteligenci a dosáhne dokonalosti v transcendentálním poznání. Jinými slovy, pochopením této filozofie Nejvyšší Osobnosti Božství a transcendentální službou Pánu se může každý zbavit všeho znečištění vlivem kvalit hmotné přírody. Oddaná služba je proces duchovního chápání. Tam, kde je oddaná služba, nemůže být zároveň hmotné znečištění. Oddaná služba Pánu a samotný Pán jsou jedno a totéž, jelikož jsou duchovní; oddaná služba probíhá ve sféře vnitřní energie Nejvyššího Pána. Je řečeno, že Pán je slunce a nevědomost je tma. Kde svítí slunce, tam tma nemůže být. Kde se tedy vykonává oddaná služba pod náležitým vedením pravého duchovního učitele, tam nemůže být nevědomost.
Každý si musí osvojit vědomí Kṛṣṇy a zaměstnat se oddanou službou, aby získal inteligenci a očistil se. Dokud člověk nedospěje do tohoto postavení, kdy zná Kṛṣṇu a oddaně Mu slouží, není dokonale inteligentní, i když tak může obyčejným lidem připadat.
Důležité je, že Kṛṣṇa oslovuje Arjunu anagha, „bezúhonný“. To znamená, že člověk stěží pozná Kṛṣṇu, když má ještě nést následky za své hříchy. Nejprve se musí zbavit všeho znečištění a zanechat hříšného jednání. Oddaná služba je ale tak čistá a pěkná, že kdo se do ní zapojí, automaticky přestává hřešit.
Při vykonávání oddané služby ve společnosti čistých oddaných s dokonalým vědomím Kṛṣṇy je třeba určité věci úplně překonat. Nejdůležitější je nepodléhat slabosti srdce. Prvním, co oslabuje srdce, je touha ovládat hmotnou přírodu, což znamená zanechat transcendentální láskyplné služby Nejvyššímu Pánu. Druhou slabostí srdce je, že člověk s tím, jak si víc a víc přeje panovat hmotné přírodě, ulpívá na hmotě a vlastnictví hmotných věcí. Problémy hmotné existence jsou následkem těchto dvou slabostí srdce. Prvních pět veršů této kapitoly popisuje způsob, jak se slabostí srdce zbavit, a zbývající verše – od šestého po závěrečný – probírají puruṣottama-yogu.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k patnácté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o józe Nejvyšší Osoby.