TEXT 19
ya enaṁ vetti hantāraṁ
yaś cainaṁ manyate hatam
ubhau tau na vijānīto
nāyaṁ hanti na hanyate
yaḥ — každý, kdo; enam — toto; vetti — ví; hantāram — zabíjející; yaḥ — každý, kdo; ca — také; enam — toto; manyate — myslí si; hatam — zabitý; ubhau — oba; tau — oni; na — nikdy; vijānītaḥ — mají poznání; na — nikdy; ayam — toto; hanti — zabíjí; na — ani; hanyate — je zabito.
Jak ten, kdo se domnívá, že živá bytost zabíjí, tak i ten, kdo si myslí, že je usmrcena, postrádají poznání, protože vlastní já nezabíjí ani není zabito.
Když je vtělená živá bytost zasažena smrtící zbraní, je třeba vědět, že ona sama v těle není zabita. Duše je tak malá, že ji není možné zabít žádnou hmotnou zbraní. To bude zřejmé z následujících veršů. Živá bytost ani nemůže být zabita, jelikož je duchovní. Tím, co je zabito, nebo co má být zabito, je pouze tělo. To však v žádném případě nevybízí k zabíjení těl. Ve védské literatuře najdeme pokyn: mā hiṁsyāt sarvā bhūtāni, “Nikdy se na nikom nedopouštěj násilí.” Chápání, že živá bytost není nikdy zabita, nepodporuje ani zabíjení zvířat. Neschválené zabití jakéhokoliv těla je ohavné a podléhá trestu jak státního, tak Pánova zákona. Arjuna je však v jiné situaci — má zabíjet v zájmu principu náboženství, nikoliv z rozmaru.