TEXT 66
nāsti buddhir ayuktasya
na cāyuktasya bhāvanā
na cābhāvayataḥ śāntir
aśāntasya kutaḥ sukham
na asti — nemůže být; buddhiḥ — transcendentální inteligence; ayuktasya — toho, kdo není spojený (vědomím Kṛṣṇy); na — ne; ca — a; ayuktasya — toho, komu se nedostává vědomí Kṛṣṇy; bhāvanā — ustálená mysl (ve štěstí); na — ne; ca — a; abhāvayataḥ — toho, kdo se neustálil; śāntiḥ — klid; aśāntasya — neklidného; kutaḥ — kde je; sukham — štěstí.
Ten, kdo není spojen s Nejvyšším (skrze vědomí Kṛṣṇy), nemůže mít ani transcendentální inteligenci, ani ustálenou mysl, bez nichž nelze dosáhnout klidu. A jak by mohlo bez klidu být nějaké štěstí?
Dokud živá bytost nemá vědomí Kṛṣṇy, nemůže žít v klidu. V páté kapitole (5.29) je to doloženo — skutečného klidu může dosáhnout, až bude vědět, že Kṛṣṇa jediný si užívá všech výsledků obětí a askeze, je vlastníkem všech vesmírů a skutečným přítelem všech živých bytostí. Jestliže si tedy někdo není vědom Kṛṣṇy, jeho mysl nemůže mít konečný cíl. Nepokoj každý zažívá proto, že postrádá konečný cíl, ale když si je někdo jistý, že Kṛṣṇa je poživatelem, vlastníkem a přítelem všech a všeho, pak může — s ustálenou myslí — přivodit klid. Ten, kdo jedná bez vztahu s Kṛṣṇou, je tedy vždy plný úzkosti a nenachází klid, ani kdyby sebevíce předstíral vyrovnanost a duchovní pokrok. Vědomí Kṛṣṇy je stav klidu, který se projeví sám od sebe a kterého lze dosáhnout jedině ve vztahu s Kṛṣṇou.