TEXT 12
iṣṭān bhogān hi vo devā
dāsyante yajña-bhāvitāḥ
tair dattān apradāyaibhyo
yo bhuṅkte stena eva saḥ
iṣṭān — kýžené; bhogān — vše nezbytné k životu; hi — jistě; vaḥ — vám; devāḥ — polobozi; dāsyante — dají; yajña-bhāvitāḥ — uspokojeni konáním obětí; taiḥ — jimi; dattān — dané věci; apradāya — bez obětování; ebhyaḥ — těmto polobohům; yaḥ — ten, kdo; bhuṅkte — užívá si; stenaḥ — zloděj; eva — jistě; saḥ — on.
“Jakmile budou polobozi, kteří se starají o poskytování všeho nezbytného k životu, uspokojeni konáním yajñi, zásobí vás vším potřebným. Kdo si však užívá těchto darů, aniž by je na oplátku obětoval polobohům, není nic jiného než zloděj.”
Polobozi jsou dodavatelé nezbytností, kteří jednají z pověření Viṣṇua, Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto se musí uspokojovat konáním předepsaných yajñí. Ve Vedách jsou různé yajñi předepsány k uspokojení různých polobohů, ale z konečného hlediska jsou všechny obětovány Nejvyšší Osobnosti Božství. Konat oběť polobohům je doporučeno těm, kteří nechápou, kdo Osobnost Božství je. V závislosti na různých hmotných kvalitách lidí jsou ve Vedách doporučeny různé druhy yajñí. Uctívání různých polobohů se také zakládá na tomto principu — odpovídá různým kvalitám. Těm, kdo jedí maso, je například doporučeno uctívat bohyni Kālī, strašnou podobu hmotné přírody, které mají být zvířata obětována. Osobám na úrovni kvality dobra se ovšem doporučuje transcendentální uctívání Viṣṇua. Konečným účelem veškerých yajñí je však postupně pozvednout živou bytost do transcendentálního postavení. Obyčejní lidé musí konat alespoň pět yajñí, zvaných pañca-mahā-yajña.
Měli bychom vědět, že vše, co lidé potřebují k životu, jim dodávají polobozi zastupující Pána. Nikdo to není schopen vyrobit. Příkladem mohou být všechny potraviny, kterými se lidé živí. Je to obilí, ovoce, zelenina, mléko a cukr pro osoby na úrovni kvality dobra a rovněž potrava pro ty, kdo nejsou vegetariány (maso atd.) — nic z toho nedokáží lidé vytvořit. Dalšími příklady jsou teplo, světlo, voda a vzduch, jež jsou k životu také nezbytné — ani ty nelze vyrobit lidskou snahou. Jen díky Nejvyššímu Pánu se nám dostává slunečního a měsíčního svitu, deště a vánku, bez kterých nemůže nikdo žít. Náš život očividně závisí na dodávkách od Pána. Dokonce i pro naše průmyslové podniky potřebujeme mnoho surovin, jako jsou ruda, síra, rtuť, mangan a mnoho dalších nepostradatelných látek. Vše dodávají zástupci Pána a my to máme náležitě použít k tomu, abychom se udrželi zdraví a schopní za účelem seberealizace, vedoucí ke konečnému cíli života — vysvobození z boje o přežití. Tohoto cíle života lze dosáhnout konáním yajñí. Jestliže zapomínáme na smysl lidského života a dodávky od zástupců Pána používáme k uspokojování smyslů, a čím dál více se zaplétáme v hmotné existenci — což není účelem stvoření — stávají se z nás zloději, a trestají nás proto zákony hmotné přírody. Společnost zlodějů nemůže být nikdy šťastná, protože postrádá cíl života. Materialističtí zloději nemají žádný konečný životní cíl. Zaměřují se pouze na smyslový požitek a ani nevědí, jak konat yajñi. Pán Caitanya ovšem zavedl nejsnadnější yajñu — saṅkīrtana-yajñu, kterou může v tomto světě konat každý, kdo přijme za své zásady jednání s vědomím Kṛṣṇy.