TEXT 14
na māṁ karmāṇi limpanti
na me karma-phale spṛhā
iti māṁ yo ’bhijānāti
karmabhir na sa badhyate
na — nikdy; mām — Mne; karmāṇi — nejrůznější práce; limpanti — ovlivňuje; na — ani; me — Moje; karma-phale — po jednání s vidinou jeho plodů; spṛhā — dychtění; iti — takto; mām — Mě; yaḥ — ten, kdo; abhijānāti — zná; karmabhiḥ — reakcí této práce; na — nikdy; saḥ — on; badhyate — bude zapleten.
Není žádná práce, která by Mě ovlivňovala, a také nedychtím po plodech jednání. Ten, kdo zná tuto pravdu o Mně, se také nezaplete do reakcí práce.
Stejně jako jsou v hmotném světě ústavní zákony, které stanoví, že král se nemůže dopustit ničeho špatného neboli že nepodléhá státním zákonům, tak také Pán není ovlivněn hmotnými činnostmi, přestože je stvořitelem hmotného světa. Tvoří a zůstává stranou stvoření, zatímco živé bytosti jsou zapleteny s výsledky hmotných činností kvůli svému sklonu ovládat hmotné zdroje. Majitel podniku není zodpovědný za dobré a špatné jednání dělníků — dělníci za ně nesou zodpovědnost sami. Živé bytosti se věnují svým činnostem spojeným s uspokojováním smyslů, ale ty jim nenařizuje Pán. Aby dosáhly lepšího smyslového požitku, v tomto světě se zaměstnávají prací a ucházejí se o nebeské štěstí po smrti. Pána, jenž je sám v sobě naplněn, takzvané nebeské štěstí nepřitahuje. Nebeští polobozi jsou pouze služebníci zaměstnaní v Jeho službě. Majitel nikdy nechce podřadné štěstí, po kterém mohou toužit dělníci. Pán je povznesený nad hmotné akce a reakce. Za příklad může posloužit déšť — nenese zodpovědnost za různé druhy vegetace, které se na Zemi objevují, přestože bez něho by nemohlo nic růst. Védské smṛti tuto skutečnost dokládá takto:
nimitta-mātram evāsau
sṛjyānāṁ sarga-karmaṇi
pradhāna-kāraṇī-bhūtā
yato vai sṛjya-śaktayaḥ
“V hmotných stvořeních je Pán pouze svrchovanou příčinou. Bezprostřední příčinou je hmotná příroda, která činí vesmírný projev viditelným.” Je mnoho druhů stvořených bytostí, jako například polobozi, lidé a zvířata, a ti všechni podléhají reakcím za své minulé dobré či špatné jednání. Pán jim k jejich činnostem pouze dává náležité prostředky a usměrnění co se týče kvalit přírody, ale nikdy za jejich minulé a současné jednání nenese zodpovědnost. Ve Vedānta-sūtře (2.1.34) je to doloženo slovy: vaiṣamya-nairghṛṇye na sāpekṣatvāt — Pán nikdy žádné živé bytosti nestraní. Živá bytost je sama zodpovědná za své činy. Pán jí pouze prostřednictvím své vnější energie, hmotné přírody, poskytuje možnosti. Ten, kdo je plně obeznámený se všemi spletitostmi tohoto zákona karmy neboli jednání s touhou po jeho plodech, není výsledky svých činností ovlivněn. Jinými slovy — člověk, který zná tuto transcendentální povahu Pána, je zkušenou osobou vědomou si Kṛṣṇy, a proto nikdy nepodléhá zákonům karmy. Ten, kdo transcendentální povahu Pána nezná a myslí si, že Pánovy činnosti jsou zaměřeny na jejich plody — tak, jako činnosti obyčejných živých bytostí — se jistě sám zaplétá do reakcí. Každý, kdo zná Nejvyšší Pravdu, je osvobozenou duší, která neochvějně setrvává na úrovni vědomí Kṛṣṇy.