No edit permissions for Čeština

TEXT 19

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ

bahūnām — mnoha; janmanām — opakovaných zrozeních a smrtích; ante — po; jñāna-vān — ten, kdo má úplné poznání; mām — Mně; prapadyate — odevzdává se; vāsudevaḥ — Osobnost Božství, Kṛṣṇa; sarvam — všechno; iti — takto; saḥ — ta; mahā-ātmā — velká duše; su-durlabhaḥ — nesmírně vzácná.

Ten, kdo má opravdu poznání — po mnoha zrozeních a smrtích, se Mi odevzdá, když ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.

Živá bytost, která po mnoha životech koná oddanou službu či transcendentální obřady, může spočinout na úrovni transcendentálního, čistého poznání, že Nejvyšší Osobnost Božství je konečným cílem duchovní realizace. Když se začátečník pokouší zbavit své připoutanosti k hmotě, mívá sklony k neosobnímu pojetí, ale s dalším pokrokem pochopí, že v duchovním životě existují činnosti a ty jsou podstatou oddané služby. S touto realizací začne být poután k Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a odevzdá se Mu. Tehdy může vidět, že milost Śrī Kṛṣṇy je vším, Kṛṣṇa je příčina všech příčin a hmotný projev na Něm není nezávislý. Vnímá, že hmotný svět je převráceným odrazem duchovní rozmanitosti a vše je spojeno s Nejvyšším Pánem Kṛṣṇou. O všem tedy uvažuje ve vztahu k Vāsudevovi, Śrī Kṛṣṇovi. To, že vidí Vāsudeva všude, rychle vede k tomu, že se plně odevzdá Jemu, Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi jakožto vrcholnému cíli. Takové odevzdané velké duše jsou nesmírně vzácné.

Tento verš je velice pěkně vyložen ve třetí kapitole Śvetāśvatara Upaniṣady (verše 14 a 15):

sahasra-śīrṣā puruṣaḥ
sahasrākṣaḥ sahasra-pāt
sa bhūmiṁ viśvato vṛtvā-
tyātiṣṭhad daśāṅgulam

puruṣa evedaṁ sarvaṁ
yad bhūtaṁ yac ca bhavyam
utāmṛtatvasyeśāno
yad annenātirohati

V Chāndogya Upaniṣadě (5.1.15) stojí: na vai vāco na cakṣūṁṣi na śrotrāṇi na manāṁsīty ācakṣate prāṇa iti evācakṣate prāṇo hy evaitāni sarvāṇi bhavanti — “V těle živé bytosti není hlavním činitelem ani schopnost mluvit, ani schopnost vidět, ani schopnost slyšet, ani schopnost myslet. Je to život, který je středem všech činností.” Podobně Pán Vāsudeva neboli Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, je nejdůležitější bytostí ve všem. K tělu patří schopnost mluvit, vidět, slyšet, myslet a podobně, ale pokud se nepoužívají ve vztahu k Nejvyššímu Pánu, jsou bezcenné. A jelikož Vāsudeva proniká vším a vše je Vāsudeva, oddaný se Mu odevzdává s úplným poznáním (srovnej: Bhagavad-gītā 7.17 a 11.40).

« Previous Next »