TEXT 27
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yat — cokoliv; karoṣi — děláš; yat — cokoliv; aśnāsi — jíš; yat — cokoliv; juhoṣi — obětuješ; dadāsi — rozdáváš; yat — cokoliv; yat — jakoukoliv; tapasyasi — podstupuješ askezi; kaunteya — ó synu Kuntī; tat — to; kuruṣva — dělej; mat — Mně; arpaṇam — jako oběť.
Ó synu Kuntī! Vše co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně.
Povinností každého je uzpůsobit si život tak, aby na Kṛṣṇu nezapomněl za žádných okolností. Všichni musí pracovat, aby se udrželi při životě, a zde Kṛṣṇa doporučuje, aby pracovali pro Něho. Všichni musí také něco jíst, aby žili, a proto mají přijímat zbytky jídla obětovaného Kṛṣṇovi. Každý civilizovaný člověk musí rovněž konat nějaké náboženské obřady. Z toho důvodu Kṛṣṇa doporučuje: “Dělej je pro Mě.” To se nazývá arcana. Každý má též sklony dávat milodary, a Kṛṣṇa tedy říká: “Dávej je Mně.” To znamená, že všechny peníze navíc se mají použít na podporu rozvoje hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. V současné době mají lidé velký zájem o takovou meditaci, která není pro tento věk vhodná. Pokud však někdo dvacet čtyři hodin denně medituje o Kṛṣṇovi tak, že zpívá mantru Hare Kṛṣṇa na růženci, věnuje se té nejvznešenější meditaci a je tím nejpokročilejším yogīnem. To dokládá šestá kapitola Bhagavad-gīty.