No edit permissions for Čeština

TEXT 34

man-manā bhava mad-bhakto
mad-yājī māṁ namaskuru
mām evaiṣyasi yuktvaivam
ātmānaṁ mat-parāyaṇaḥ

mat-manāḥ — vždy myslící na Mne; bhava — staň se; mat — Můj; bhaktaḥ — oddaný; mat — Můj; yājī — uctívatel; mām — Mně; namaskuru — skládej poklony; mām — ke Mně; eva — zcela; eṣyasi — přijdeš; yuktvā — pohroužená; evam — takto; ātmānam — tvoje duše; mat-parāyaṇaḥ — oddaný Mně.

Vždy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, skládej Mi poklony a uctívej Mě. Plně upoután Mnou ke Mně pak zaručeně dospěješ.

V tomto verši je jasně naznačeno, že vědomí Kṛṣṇy je jediným prostředkem k dosažení osvobození od tohoto znečištěného hmotného světa. Někteří bezostyšní tvůrci komentářů překrucují význam toho, co je zde jednoznačně uvedeno — že všechna oddaná služba náleží Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Odvádějí bohužel pozornost čtenáře k něčemu, co vůbec není vhodné. Nevědí, že Kṛṣṇova mysl a Kṛṣṇa se od sebe neliší. Kṛṣṇa není obyčejná lidská bytost, ale Absolutní Pravda. Jeho tělo, Jeho mysl a On sám jsou jedno a totéž a jsou absolutní. Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī cituje z Kūrma Purāṇy ve své Anubhāṣye, komentáři k Caitanya-caritāmṛtě (u veršů 41 — 48 páté kapitoly Ādi-līly): deha-dehi-vibhedo 'yaṁ neśvare vidyate kvacit. To znamená, že u Kṛṣṇy, Nejvyššího Pána, není rozdíl mezi Jím samotným a Jeho tělem. Jelikož ale bezohlední autoři komentářů neznají vědu o Kṛṣṇovi, pokoušejí se Kṛṣṇu skrýt a oddělují Jeho osobnost od Jeho mysli či těla. Přestože je to známka jejich naprosté neznalosti vědy o Kṛṣṇovi, někteří na takovém svádění lidí na scestí vydělávají.

Určité osoby mají démonskou povahu — také myslí na Kṛṣṇu, avšak nepřátelsky. Příkladem je král Kaṁsa, Kṛṣṇův strýc. I on stále přemýšlel o Kṛṣṇovi, ale jako o svém nepříteli. Byl bez ustání plný úzkosti a přemítal, kdy ho Kṛṣṇa přijde zabít. Takové myšlení nám nepomůže. Musíme na Kṛṣṇu myslet s oddanou láskou. To je potom bhakti. Neustále bychom měli příznivě rozvíjet poznání o Kṛṣṇovi. A co to znamená? Učit se od pravého učitele. Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a již několikrát jsme uváděli, že Jeho tělo není hmotné, ale sestává z věčného, blaženého poznání. Takové hovory o Kṛṣṇovi pomohou každému stát se oddaným. Jiné snahy o poznávání Kṛṣṇy — využívající špatného zdroje, budou bezvýsledné.

Měli bychom proto upřít svou mysl na věčnou, původní podobu Kṛṣṇy a uctívat Ho s přesvědčením v srdci, že je Nejvyšší. V Indii je možné spatřit statisíce chrámů zasvěcených uctívání Kṛṣṇy, kterému se v nich prokazuje oddaná služba. Uctívající při ní má Kṛṣṇovi skládat poklony; má před Božstvem sklonit hlavu a zaměstnat ve službě Jemu svou mysl, tělo, činnosti — zkrátka všechno. Díky tomu bude bez odchýlení plně zaujat Kṛṣṇou, což mu pomůže přemístit se na Kṛṣṇaloku. Nikdo by se neměl nechat zmást bezostyšnými tvůrci komentářů. Je třeba se věnovat devíti metodám oddané služby, které začínají nasloucháním a zpíváním o Kṛṣṇovi. Čistá oddaná služba je to nejvyšší, čeho lidská společnost může dosáhnout.

Sedmá a osmá kapitola Bhagavad-gīty pojednávají o čisté oddané službě Pánu, prosté spekulativního poznání, mystické yogy a činností prováděných s touhou po jejich plodech. Ti, kdo nejsou úplně očištěni, mohou být přitahováni různými aspekty Nejvyššího, jako jsou neosobní brahmajyoti a lokalizovaná Paramātmā, ale čistý oddaný nachází útočiště přímo v oddané službě Nejvyššímu Pánu.

Jedna krásná báseň o Kṛṣṇovi líčí, jak jsou lidé uctívající polobohy hloupí a nikdy nedostanou nejvyšší odměnu — Kṛṣṇu. Oddanému se sice může zpočátku někdy stát, že se neudrží na úrovni, na které právě je, ale přesto má být považován za lepšího, než jsou všichni filozofové a yogīni. Každý by měl vědět, že ten, kdo stále jedná vědom si Kṛṣṇy, je dokonalý světec. Jeho nahodilých činností, které nejsou oddanou službou, bude ubývat a brzy nepochybně spočine na úrovni naprosté dokonalosti. Čistým oddaným nehrozí poklesnutí, neboť se o ně osobně stará Nejvyšší Pán. Každá inteligentní osoba by proto měla přímo začít rozvíjet vědomí Kṛṣṇy a žít v hmotném světě šťastně. Nakonec získá nejvyšší odměnu — Kṛṣṇu.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k deváté kapitole Śrīmad Bhagavad-gīty, pojednávající o nejdůvěrnějším poznání.

« Previous