Text 48
naivopayanty apacitiṁ kavayas taveśa
brahmāyuṣāpi kṛtam ṛddha-mudaḥ smarantaḥ
yo ’ntar bahis tanu-bhṛtām aśubhaṁ vidhunvann
ācārya-caittya-vapuṣā sva-gatiṁ vyanakti
na eva – vůbec ne; upayanti – schopni vyjádřit; apacitim – svůj vdĕk; kavayaḥ – učení oddaní; tava – Tvoji; īśa – ó Pane; brahma-āyuṣā – s životem stejnĕ dlouhým, jako má Pán Brahmā; api – přestože; kṛtam – ušlechtilé dílo; ṛddha – zvĕtšená; mudaḥ – radost; smarantaḥ – vzpomínající; yaḥ – kdo; antaḥ – uvnitř; bahiḥ – vnĕ; tanu-bhṛtām – tĕch, kdo jsou vtĕleni; aśubham – neštĕstí; vidhunvan – odstraňuje; ācārya – duchovního mistra; caittya – Nadduše; vapuṣā – podobami; sva – vlastní; gatim – cestu; vyanakti – ukazuje.
„Ó můj Pane! Zjevuješ se ve dvou podobách – vnĕ jako ācārya a uvnitř jako Nadduše – abys vtĕlenou živou bytost vysvobodil tím, že jí ukazuješ, jak k Tobĕ může dospĕt. Transcendentální básníci a znalci duchovní vĕdy by Ti za to nemohli plnĕ vyjádřit svůj vdĕk, ani kdyby jejich životy byly tak dlouhé jako Brahmův.“
Toto je verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.29.6), který vyslovil Śrī Uddhava poté, co od Śrī Kṛṣṇy vyslechl všechny nezbytné pokyny o yoze.