Text 123
pāiyā mānuṣa janma, ye nā śune gaura-guṇa,
hena janma tāra vyartha haila
pāiyā amṛtadhunī, piye viṣa-garta-pāni,
janmiyā se kene nāhi maila
pāiyā mānuṣa janma – každý, kdo dostal lidské tĕlo; ye – kdo; nā – ne; śune – slyší; gaura-guṇa – o vlastnostech Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua; hena janma – takové zrození; tāra – jeho; vyartha haila – je k ničemu; pāiyā – dostat příležitost; amṛta-dhunī – řeka nektaru; piye – pije; viṣa-garta-pāni – vodu z otrávené jámy hmotného štĕstí; janmiyā – když se narodil v lidském tĕle; se – on; kene – proč; nāhi – ne; maila – zemřel.
Každý, kdo se narodil v lidském tĕle, ale nepřijímá učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua, maří svoji příležitost. Amṛtadhunī je proudící řeka nektaru oddané služby. Pokud nĕkdo poté, co dostal lidské tĕlo, nepije vodu z této řeky a místo ní pije vodu z otrávené jámy hmotného štĕstí, bylo by pro nĕho lepší, ne aby žil, ale už dávno zemřel.
V této souvislosti složil Śrīmat Prabodhānanda Sarasvatī ve své Caitanya-candrāmṛtĕ následující verše (37, 36, 34):
acaitanyam idaṁ viśvaṁ
yadi caitanyam īśvaram
na viduḥ sarva-śāstra-jñā
hy api bhrāmyanti te janāḥ
„V tomto hmotném svĕtĕ schází vĕdomí Kṛṣṇy. Pán Caitanya Mahāprabhu je vĕdomí Kṛṣṇy zosobnĕné. Pokud tedy nĕjaký velmi vzdĕlaný učenec nebo vĕdec nezná Śrī Caitanyu Mahāprabhua, je jisté, že bloumá tímto svĕtem zbytečnĕ.“
prasārita-mahā-prema-
-pīyūṣa-rasa-sāgare
caitanya-candre prakaṭe
yo dīno dīna eva saḥ
„Človĕk, který nevyužije nektaru oddané služby, jenž se v přítomnosti hnutí Śrī Caitanyi Mahāprabhua vylévá z břehů, je ten nejvĕtší chudák ze všech chudáků.“
avatīrṇe gaura-candre
vistīrṇe prema-sāgare
suprakāśita-ratnaughe
yo dīno dīna eva saḥ
„Příchod Pána Caitanyi Mahāprabhua je jako oceán nektaru, který se stále zvĕtšuje. Ten, kdo v tomto oceánu nesbírá vzácné drahokamy, je ten nejvĕtší chudák ze všech chudáků.“
Také Śrīmad-Bhāgavatam (2.3.19, 20, 23) říká:
śva-viḍ-varāhoṣṭra-kharaiḥ
saṁstutaḥ puruṣaḥ paśuḥ
na yat-karṇa-pathopeto
jātu nāma gadāgrajaḥ
bile batorukrama-vikramān ye
na śṛṇvataḥ karṇa-puṭe narasya
jihvāsatī dārdurikeva sūta
na copagāyaty urugāya-gāthāḥ
jīvañ chavo bhāgavatāṅghri-reṇuṁ
na jātu martyo ’bhilabheta yas tu
śrī-viṣṇu-padyā manujas tulasyāḥ
śvasañ chavo yas tu na veda gandham
„Človĕk, který není spojen s vĕdomím Kṛṣṇy, může být v takzvané lidské společnosti považován za velkou osobnost, ale ve skutečnosti není nic jiného než velké zvíře. Tato zvířata obvykle sklízejí chválu od jiných zvířat, jako jsou psi, prasata, velbloudi a osli. Uši človĕka, který nenaslouchá o Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou jako díry v poli. I když má takový človĕk jazyk, ten připomíná jazyk žáby, která svým kvákáním jen zbytečnĕ ruší a zároveň láká hada smrti. Také človĕk, který nevyužívá prachu z lotosových nohou velkých oddaných, ani nečichá k lístkům tulasī obĕtovaným lotosovým nohám Pána, musí být považován za mrtvého, i když zdánlivĕ ještĕ žije.“
Śrīmad-Bhāgavatam 10.1.4 podobnĕ uvádí:
nivṛtta-tarṣair upagīyamānād
bhavauṣadhācchrotra-mano 'bhirāmāt
ka uttamaśloka-guṇānuvādāt
pumān virajyeta vinā paśu-ghnāt
„Kdo jiný, než ten, kdo zabíjí zvířata nebo vlastní duši, se nechce zajímat o naslouchání o slávĕ Nejvyšší Osobnosti Božství? Toto opĕvování si vychutnávají ti, kteří jsou zbaveni znečištĕní hmotného svĕta.“
Podobnĕ Śrīmad-Bhāgavatam 3.23.56 říká: na tīrtha-pada-sevāyai jīvann api mṛto hi saḥ: „I když človĕk zdánlivĕ žije, je považován za mrtvolu, pokud neslouží lotosovým nohám velkých oddaných.“