Text 124

Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nityānanda, Advaita Prabhu, Svarūpa Dāmodara, Rūpa Gosvāmī, Raghunātha dāsa Gosvāmī a jejich následovníci – tĕm všem zde Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī projevuje své uznání. Každý, kdo kráčí ve stopách Kavirāje Gosvāmīho, také přijímá lotosové nohy výše zmínĕných osobností jako své osobní vlastnictví. Hmotné bohatství a přepych materialisty jsou pouze iluzorní. Ve skutečnosti to není vlastnictví, ale pouto, protože užíváním si hmotného svĕta se podmínĕná duše čím dál více zaplétá, neboť si stále zvĕtšuje dluh za svůj současný požitek. Podmínĕná duše si bohužel myslí, že majetek, kvůli kterému je zadlužená, je jejím vlastnictvím, a velice se snaží takový majetek hromadit. Oddaný však tento majetek nepovažuje za skutečné vlastnictví, nýbrž za pouhé zapletení v hmotném svĕtĕ. Je-li Pán Kṛṣṇa s nĕjakým oddaným velice spokojený, hmotné vlastnictví mu odebere, jak říká ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.88.8): yasyāham anugṛhṇāmi hariṣye tad-dhanaṁ śanaiḥ – „Abych oddanému prokázal zvláštní milost, odeberu mu vše hmotné, co vlastní.“ Také Narottama dāsa Ṭhākura říká:

„Mým skutečným bohatstvím je Nityānanda Prabhu a lotosové nohy Śrī Rādhy a Kṛṣṇy.“ Dále se modlí: „Ó Pane, dej mi laskavĕ toto bohatství; nechci nic jiného než Tvoje lotosové nohy.“ Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura na mnoha místech zpívá o tom, že jeho skutečným majetkem jsou lotosové nohy Rādhy a Kṛṣṇy. My se však naneštĕstí zajímáme o neskutečné vlastnictví, a to skutečné opomíjíme (adhane yatana kari' dhana teyāginu).

Smārtové nĕkdy považují Raghunātha dāse Gosvāmīho za śūdru. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī zde ale výslovnĕ zmiňuje svarūpa-rūpa-raghunātha- -dāsa. Proto se ten, kdo pokládá lotosové nohy Raghunātha dāse Gosvāmīho za transcendentální vůči všem rozdílům kastovního systému, tĕší z bohatství skutečné duchovní blaženosti.