Text 82
yāhāṅ tāhāṅ sarva-loka karaye sammāna
ghare pāṭhāiyā deya dhana, vastra, dhāna
yāhāṅ – kdekoliv; tāhāṅ – všude; sarva-loka – všichni lidé; karaye – prokazují; sammāna – úctu; ghare – doma; pāṭhāiyā – posílající; deya – dávají; dhana – cennosti; vastra – oblečení; dhāna – rýži.
„Všude, kam jdu, mi lidé prokazují úctu. Aniž bych o to žádal, dávají mi sami od sebe cennosti, oblečení a rýži.“
Brāhmaṇa se nestane ničím služebníkem. Sloužit druhým je povinností śūdrů. Brāhmaṇa je vždy nezávislý, protože je učitel, duchovní mistr a rádce společnosti. Členové společnosti ho zásobují vším, co pro život potřebuje. V Bhagavad-gītĕ Pán říká, že rozdĕlil společnost na čtyři třídy: brāhmaṇy, kṣatriyi, vaiśyi a śūdry. Bez tohoto vĕdeckého rozdĕlení nemůže společnost hladce fungovat. Brāhmaṇa má členům společnosti dávat dobré rady, kṣatriya má dohlížet na řízení a udržovat ve společnosti zákon a pořádek, vaiśyové mají vyrábĕt a obchodovat, aby pokryli všechny potřeby společnosti, a śūdrové mají sloužit vyšším vrstvám společnosti (brāhmaṇům, kṣatriyům a vaiśyům).
Jagannātha Miśra byl brāhmaṇa, a lidé mu proto posílali veškeré tĕlesné zaopatření – peníze, oblečení, obilí a tak dále. Když byl Pán Caitanya v lůnĕ Śacīmāty, Jagannātha Miśra tyto nezbytnosti dostával, aniž by si o nĕ říkal. Jelikož byl Pán přítomný v jeho rodinĕ, každý mu jako brāhmaṇovi prokazoval patřičnou úctu. Jinými slovy, když brāhmaṇa nebo vaiṣṇava zůstává vĕrný svému postavení vĕčného služebníka Pána a vykonává Jeho vůli, není možné, aby trpĕl nedostatkem pro svou vlastní obživu nebo pro uspokojení potřeb své rodiny.