Text 54
pañca doṣa ei śloke pañca alaṅkāra
krame āmi kahi, śuna, karaha vicāra
pañca – pĕt; doṣa – chyb; ei śloke – v tomto verši; pañca – pĕt; alaṅkāra – literárních ozdob; krame – jednu po druhé; āmi – Já; kahi – povím; śuna – prosím vyslechni; karaha – učiň; vicāra – posudek.
„Můj milý pane, v tomto verši je pĕt chyb a pĕt literárních ozdob a Já se postupnĕ zmíním o každé z nich. Vyslechni Mĕ prosím a potom vylož svůj názor.“
Ve verši začínajícím slovy mahattvaṁ gaṅgāyāḥ se vyskytuje pĕt literárních ozdob a pĕt příkladů chybné skladby. Jsou v nĕm dva příklady chyby zvané avimṛṣṭa-vidheyāṁśa a po jednom od chyb viruddha- -mati, punar-ukti a bhagna-krama.
Vimṛṣṭa znamená „čistý“ a vidheyāṁśa znamená „přísudek“. Obecným pravidlem skladby je uvést nejdříve podmĕt a potom jeho přísudek. Když například nĕkdo řekne: „Tento muž je učený,“ skladba je podle sanskrtské gramatiky správná. Pokud však řekne: „Učený je tento muž,“ skladba je chybná. Této chybĕ se říká avimṛṣṭa-vidheyāṁśa-doṣa neboli chyba nečisté skladby. Tématem daného verše je oslava Gangy, a proto by mĕlo být slovo idam („toto“) neboli to, co je známé, umístĕno před oslavu, a ne až za ni. Známé téma by mĕlo být umístĕno před neznámé, aby jeho význam nebyl mylnĕ pochopen.
Druhý příklad avimṛṣṭa-vidheyāṁśa-doṣi se nachází ve slovech dvitīya- -śrī-lakṣmīr iva. V této skladbĕ je slovo dvitīya („druhá“) neznámé neboli vidheya. Umístit neznámé napřed a vytvořit složeninu dvitīya-śrī-lakṣmīr je tedy další chyba. Slova dvitīya-śrī-lakṣmīr iva mĕla přirovnat Gangu k bohyni štĕstí, ale kvůli této chybĕ je význam složeniny matoucí.
Třetí chybou je viruddha-mati neboli rozporuplný koncept ve slovech bhavānī-bhartuḥ. Slovo bhavānī označuje manželku Bhavy, Pána Śivy. Jelikož ale o Bhavānī je už známo, že je ženou Pána Śivy, když ještĕ přibude slovo bhartā, „manžel“, čímž vznikne složenina znamenající „manžel ženy Pána Śivy“, vznikne rozpor, protože to vypadá, že manželka Pána Śivy má ještĕ jiného manžela.
Čtvrtou chybou je punar-ukti neboli nadbytečnost, která vzniká, když je sloveso vibhavati („vzkvétá“), jež má skladbu ukončovat, ještĕ dále rozvedeno zbytečným přívlastkem adbhuta-guṇā („obdařená úžasnými vlastnostmi“). Pátou chybou je bhagna-krama, „narušený řád“. V prvním, třetím a čtvrtém řádku se vyskytuje anuprāsa neboli aliterace vytvořená zvuky ta, ra a bha, ale ve druhém řádku tato anuprāsa schází, čímž je řád narušen.