Text 4
anarpita-carīṁ cirāt karuṇayāvatīrṇaḥ kalau
samarpayitum unnatojjvala-rasāṁ sva-bhakti-śriyam
hariḥ puraṭa-sundara-dyuti-kadamba-sandīpitaḥ
sadā hṛdaya-kandare sphuratu vaḥ śacī-nandanaḥ
anarpita – neudĕlené; carīm – doposud; cirāt – dlouhou dobu; karuṇayā – bezpříčinnou milostí; avatīrṇaḥ – sestoupil; kalau – ve vĕku Kali; samarpayitum – udĕlit; unnata – vznešenou; ujjvala-rasām – milostnou náladu; sva- -bhakti – své vlastní služby; śriyam – poklad; hariḥ – Nejvyšší Pán; puraṭa – než zlato; sundara – krásnĕjší; dyuti – jasu; kadamba – množstvím; sandīpitaḥ – zářící; sadā – vždy; hṛdaya-kandare – v hloubi srdce; sphuratu – nechť se zjeví; vaḥ – vašeho; śacī-nandanaḥ – syn matky Śacī.
„Nechť se tento Nejvyšší Pán, známý jako syn Śrīmatī Śacīdevī, transcendentálnĕ usídlí v hloubi vašeho srdce. Ze své bezpříčinné milosti se zjevil v tomto vĕku Kali, zářící jako tekuté zlato, aby udĕlil to, co žádná inkarnace nikdy předtím: nejvznešenĕjší náladu oddané služby, náladu milostné lásky.“
Toto je citát z Vidagdha-mādhavy (1.2), což je divadelní hra, kterou napsal Śrīla Rūpa Gosvāmī.