Text 260
rūpe kaṁsa-harasya lubdha-nayanāṁ sparśe ’tihṛṣyat-tvacaṁ
vāṇyām utkalita-śrutiṁ parimale saṁhṛṣṭa-nāsā-puṭām
ārajyad-rasanāṁ kilādhara-puṭe nyañcan-mukhāmbho-ruhāṁ
dambhodgīrṇa-mahā-dhṛtiṁ bahir api prodyad-vikārākulām
rūpe – krásou; kaṁsa-harasya – Kṛṣṇy, nepřítele Kaṁsy; lubdha – uchváceny; nayanām – jejíž oči; sparśe – dotekem; ati-hṛṣyat – velice šťastná; tvacam – jejíž kůže; vāṇyām – po zvuku slov; utkalita – velice dychtící; śrutim – jejíž uši; parimale – vůní; saṁhṛṣṭa – uneseny štĕstím; nāsā-puṭām – jejíž nosní dírky; ārajyat – zcela přitahován; rasanām – jejíž jazyk; kila – co říci o; adhara-puṭe – ke rtům; nyañcat – sklánĕjící se; mukha – jejíž tvář; ambhaḥ-ruhām – jako kvĕt lotosu; dambha – pýchou; udgīrṇa – projevující; mahā-dhṛtim – velkou trpĕlivost; bahiḥ – navenek; api – přestože; prodyat – vykazující; vikāra – zmĕny; ākulām – přemožena.
„,Její oči jsou uchváceny krásou Pána Kṛṣṇy, nepřítele Kaṁsy. Její tĕlo se chvĕje vzrušením při Jeho dotyku. Její uši neustále přitahuje Jeho sladký hlas, Její nosní dírky okouzluje Jeho vůnĕ a Její jazyk dychtí po nektaru Jeho jemných rtů. Když se snaží předstírat, že se ovládá, sklopí svou lotosu podobnou tvář, ale vnĕjší známky Její spontánní lásky ke Kṛṣṇovi se stejnĕ projeví.̀“
Takto Śrīla Rūpa Gosvāmī popisuje výraz ve tváři Rādhārāṇī.