Text 224
smerāṁ bhaṅgī-traya-paricitāṁ sāci-vistīrṇa-dṛṣṭiṁ
vaṁśī-nyastādhara-kiśalayām ujjvalāṁ candrakeṇa
govindākhyāṁ hari-tanum itaḥ keśi-tīrthopakaṇṭhe
mā prekṣiṣṭhās tava yadi sakhe bandhu-saṅge ’sti raṅgaḥ
smerām – usmívající se; bhaṅgī-traya-paricitām – prohnutý ve třech místech: v šíji, pase a kolenou; sāci-vistīrṇa-dṛṣṭim – pohledem koutky doširoka otevřených očí; vaṁśī – k flétnĕ; nyasta – přiložené; adhara – rty; kiśalayām – právĕ rozkvetlý; ujjvalām – zářící; candrakeṇa – mĕsíčním svĕtlem; govinda-ākhyām – jménem Pán Govinda; hari-tanum – transcendentální tĕlo Pána; itaḥ – zde; keśi-tīrtha-upakaṇṭhe – na břehu Jamuny vedle Kéšíghátu; mā – ne; prekṣiṣṭhāḥ – dívej se; tava – tvoje; yadi – jestliže; sakhe – drahá přítelkynĕ; bandhu-saṅge – ke svĕtským přátelům; asti – je; raṅgaḥ – připoutanost.
„Jsi-li, moje drahá přítelkynĕ, připoutaná ke svým svĕtským přátelům, nedívej se do usmĕvavé tváře Pána Govindy, když stojí na břehu Jamuny u Kéšíghátu. Pokukuje koutky očí s flétnou na svých rtech, jež připomínají čerstvĕ rozkvetlé snítky. Jeho transcendentální tĕlo, prohnuté ve třech místech, září v mĕsíčním svĕtle.“
Tento verš je v Bhakti-rasāmṛta-sindhu (1.2.239) uveden v souvislosti s praktickou oddanou službou. Lidé ve svém podmínĕném životĕ nacházejí obvykle potĕšení ve společnosti, přátelství a lásce. Tato takzvaná láska je ale chtíč, ne láska. Lidé jsou však s tímto mylným pochopením lásky spokojeni. Vidyāpati, velký a učený básník z Mithily, řekl, že radost získaná z přátelství, společenského a rodinného života v tomto svĕtĕ je jako kapka vody, avšak naše srdce touží po oceánu radosti. Naše srdce je tak přirovnáno k poušti hmotné existence, která potřebuje ke svlažení své vyprahlosti vodu celého oceánu. Nachází-li se na poušti kapka vody, můžeme samozřejmĕ říci, že se jedná o vodu, ale tak nepatrné množství nemá žádnou cenu. Podobnĕ i v tomto hmotném svĕtĕ nikoho společnost, přátelství a láska neuspokojuje. Chce-li tedy nĕkdo v srdci pocítit skutečnou radost, musí vyhledat lotosové nohy Govindy. V tomto verši ale Rūpa Gosvāmī naznačuje, že bychom útočištĕ u lotosových nohou Govindy nemĕli vyhledávat, pokud chceme mít potĕšení ze společnosti, přátelství a lásky, protože pokud to udĕláme, tak na tuto nepatrnou radost zapomeneme. Ten, kdo však s touto takzvanou radostí spokojen není, může vyhledat lotosové nohy Śrī Govindy, jenž stojí na břehu Jamuny u Kéšítírthy neboli Kéšíghátu ve Vrindávanu a láká všechny gopī k transcendentální láskyplné službĕ Jemu.