Text 73
caidyāya mārpayitum udyata-kārmukeṣu
rājasv ajeya-bhaṭa-śekharitāṅghri-reṇuḥ
ninye mṛgendra iva bhāgam ajāvi-yūthāt
tac chrī-niketa-caraṇo ’stu mamārcanāya
caidyāya – Śiśupālovi; mā – mnĕ; arpayitum – předat nebo darovat; udyata – pozvednuté; kārmukeṣu – jejichž luky a šípy; rājasu – mezi králi vedenými Jarāsandhou; ajeya – neporazitelných; bhaṭa – vojáků; śekharita-aṅghri- -reṇuḥ – prach z jehož lotosových nohou je korunou; ninye – unesl násilím; mṛga-indraḥ – lev; iva – jako; bhāgam – podíl; aja – koz; avi – a ovcí; yūthāt – z jejich středu; tat – to; śrī-niketa – útočištĕ bohynĕ štĕstí; caraṇaḥ – lotosové nohy; astu – nechť jsou; mama – moje; arcanāya – pro uctívání.
„Když byli Jarāsandha a ostatní králové s pozdviženými zbranĕmi připraveni darovat mĕ Śiśupālovi, On mĕ násilím unesl z jejich středu, jako si lev odnese svůj podíl koz a ovcí. Prach z Jeho lotosových nohou je proto korunou na hlavách neporazitelných bojovníků. Nechť jsou tyto lotosové nohy, útočištĕ bohynĕ štĕstí, předmĕtem mého uctívání.“
Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.83.8) vyslovila královna Rukmiṇī.