Text 74
tapaś carantīm ājñāya
sva-pāda-sparśanāśayā
sakhyopetyāgrahīt pāṇiṁ
sāhaṁ tad-gṛha-mārjanī
tapaḥ – askezi; carantīm – provádĕjící; ājñāya – vĕdoucí; sva-pāda-sparśana – dotknout se Jeho lotosových nohou; āśayā – s touhou; sakhyā – se svým přítelem Arjunou; upetya – poté, co přišel; agrahīt – přijal; pāṇim – moji ruku; sā – tato žena; aham – já; tat – Jeho; gṛha-mārjanī – služka uklízející v domĕ.
„Jelikož vĕdĕl, že provádím askezi s přáním dotknout se Jeho nohou, přišel se svým přítelem Arjunou a přijal moji ruku. Přesto však nejsem nic víc než služka zametající podlahu v domĕ Śrī Kṛṣṇy.“
Předchozí i tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.83.11) se týkají setkání žen kuruovské a yaduovské dynastie u Samanta-paňčaky. Tehdy takto k Draupadī promluvila Kṛṣṇova královna jménem Kālindī.