Text 101
kṛṣṇe bhakti kara — ihāya sabāra santoṣa
vedānta nā śuna kene, tāra kibā doṣa
kṛṣṇe – Kṛṣṇovi; bhakti – oddanou službu; kara – konej; ihāya – co se toho týče; sabāra – všech; santoṣa – je spokojenost; vedānta – filosofii Vedānta- -sūtry; nā – ne; śuna – nasloucháš; kene – proč; tāra – filosofie; kibā – jaká je; doṣa – chyba.
„Milý Pane, proti tomu, že jsi vznešený oddaný Pána Kṛṣṇy, nikdo nic nenamítá. S tím jsou všichni spokojeni. Proč se ale vyhýbáš rozhovorům o Vedānta-sūtře? Co je na nich špatného?“
Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti vysvĕtluje: „Māyāvādští sannyāsī mají za to, že Śaṅkarācāryův komentář zvaný Śārīraka-bhāṣya osvĕtluje skutečný význam Vedānta-sūtry. Jinými slovy přijímají význam vyjádřený v Śaṅkarācāryových vysvĕtlivkách k Vedānta- sūtře, které jsou založené na monismu, a tak vysvĕtlují Vedānta-sūtru, Upaniṣady a veškerá védská písma svým vlastním neosobním způsobem.“ Velký māyāvādský sannyāsī Sadānanda Yogīndra napsal knihu jménem Vedānta- sāra, v níž píše: vedānto nāma upaniṣat-pramāṇam. tad-upakārīṇi śārīraka- sūtrādīni ca. Podle Sadānandy Yogīndry jsou Vedānta-sūtra a Upaniṣady, jak je představuje Śrī Śaṅkarācārya v Śārīraka-bhāṣyi, jediným zdrojem védských důkazů. Ve skutečnosti však slovo vedānta znamená podstata védského poznání a není pravda, že neexistuje nic víc než Śaṅkarācāryova Śārīraka-bhāṣya. Existují také jiné komentáře k Vedāntĕ, napsané vaiṣṇavskými ācāryi, kteří nenásledují Śrī Śaṅkarācāryu ani nepřijímají vymyšlený komentář jeho školy. Jejich komentáře jsou založeny na filosofii dvojnosti. Monističtí filosofové, jako je Śaṅkarācārya a jeho následovníci, se snaží dokázat, že Bůh a živá bytost jsou jedno, a místo aby uctívali Nejvyšší Osobnost Božství, vydávají za Boha sebe. Chtĕjí, aby druzí uctívali jako Boha je. Tyto osoby nepřijímají filosofie vaiṣṇavských ācāryů, známé jako śuddhādvaita (očištĕný monismus), śuddha-dvaita (očištĕný dualismus), viśiṣṭādvaita (vymezený monismus), dvaitādvaita (monismus a dualismus) a acintya- bhedābheda (nepochopitelná jednota a rozdílnost). Māyāvādī tyto filosofie nediskutují, protože jsou pevnĕ přesvĕdčeni o své vlastní filosofii výlučného monismu kevalādvaita. Protože tuto filosofickou soustavu přijímají jako čisté pochopení Vedānta-sūtry, vĕří, že Kṛṣṇa má tĕlo stvořené z hmotných prvků a že činnosti v rámci láskyplné služby Kṛṣṇovi jsou jen sentiment. Jsou známí jako māyāvādī, neboť podle nich má Kṛṣṇa tĕlo z māyi a láskyplná služba Pánu vykonávaná oddanými je také māyā. Považují oddanou službu za určitou formu plodonosných činností (karma-kāṇḍa). Podle nich se bhakti skládá z mentální spekulace a nĕkdy meditace. To je rozdíl mezi māyāvādskou a vaiṣṇavskou filosofií.