Text 102

Māyāvādští sannyāsī ocenili Pána Caitanyu Mahāprabhua a zeptali se Ho, proč nediskutuje filosofii vedānty.Skutečností však je, že celý systém vaiṣṇavských činností je na filosofii vedānty založený. Vaiṣṇavové vedāntunezanedbávají, ale zároveň se ji nesnaží chápat podle komentáře Śārīraka-bhāṣya. Aby tedy Śrī Caitanya Mahāprabhu objasnil celou situaci, chtĕl se svolením māyāvādských sannyāsīch nĕco o filosofii vedānty říci.
 

Vaiṣṇavové jsou zdaleka nejvĕtšími filosofy na svĕtĕ a nejvĕtším z nich byl Śrīla Jīva Gosvāmī Prabhu, jehož filosofii znovu představil o necelých čtyři sta let pozdĕji Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura Mahārāja. Je tedy třeba dobře vĕdĕt, že vaiṣṇavští filosofové nejsou žádní sentimentalisté nebo laciní oddaní, jako jsou sahajiyové.Všichni vaiṣṇavští ācāryové byli nesmírnĕ vzdĕlaní učenci, kteří plnĕ chápali filosofii vedānty, protože bez znalosti filosofie vedānty nelze být ācāryou. K tomu, aby indičtí transcendentalisté, kteří se řídí védskými zásadami, nĕkoho přijali jako ācāryu, musí být nesmírnĕ vzdĕlaným odborníkem ve filosofii vedānty, kterým se stane buď poslechem, nebo studiem.
 

Žijeme-li podle filosofie vedānty, rozvine se bhakti. To je řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.12):
 

Slova bhaktyā śruta-gṛhītayā v tomto verši jsou velice důležitá, protože vyjadřují, že bhakti musí být založená na filosofii Upaniṣad a Vedānta-sūtry. Śrīla Rūpa Gosvāmī řekl:
 

„Oddaná služba vykonávaná bez odkazu na Védy, Purāṇy, Pañcarātry a tak dále musí být považována za sentimentalismus a není ničím jiným než rušivým prvkem ve společnosti.“ Ačkoliv existují různé úrovnĕ vaiṣṇavů (kaniṣṭha-adhikārī, madhyama-adhikārī a uttama-adhikārī), ale abychom mohli být kazateli úrovnĕ madhyama-adhikārī, musíme být učenci vzdĕlanými ve Vedānta-sūtře a další védské literatuře, protože když se bhakti-yogarozvine na základĕ filosofie vedānty, je skutečná a stálá. V této souvislosti můžeme citovat překlad a význam verše zmínĕného výše (Bhāg. 1.2.12):
 

Tuto Absolutní Pravdu realizují upřímnĕ hledající studenti nebo mudrci s rozvinutým poznáním a odpoutaností tak, že prokazují oddanou službu v souladu s tím, co slyšeli z Vedānta-śruti.
 

Dokonalé realizace Absolutní Pravdy můžeme dosáhnout oddanou službou Pánu, Osobnosti Božství Vāsudevovi, který je plnĕ projevenou Absolutní Pravdou. Brahman představuje Jeho transcendentální tĕlesnou záři a Paramātmā je Jeho částečné zastoupení. Realizace Brahmanu či Paramātmy jsou tedy jen částečnými realizacemi Absolutní Pravdy. Existují čtyři druhy lidí: karmī, jñānī, yogī a oddaní. Karmī jsou materialisticky, a zbývající tři skupiny transcendentálnĕ založení lidé. Prvotřídními transcendentalisty jsou oddaní, jež realizovali Nejvyšší Osobnost. Transcendentalisté druhého stupnĕ jsou ti, kteří dokázali částečnĕ realizovat úplnou část absolutní osobnosti, zatímco transcendentalisté třetího stupnĕ dokázali stĕží realizovat duchovní podstatu absolutní osoby. Bhagavad-gītā i jiná védská písma praví, že Nejvyšší Osobnost můžeme realizovat jen oddanou službou, která pevnĕ stojí na úplném poznání a odpoutanosti od hmotné společnosti. O skutečnosti, že poznání a odpoutání od hmotné společnosti následují oddanou službu, jsme se již zmínili. Protože realizace Brahmanu a Paramātmy jsou neúplnými realizacemi Absolutní Pravdy, jsou metody, které k tĕmto realizacím vedou – cesta jñāny a yogy – rovnĕž neúplné. Oddaná služba založená na dokonalém poznání a na odpoutanosti od hmoty a posílená poslechem Vedānta-śruti je jediná dokonalá metoda, jež umožňuje svĕdomitému a zvídavému studentovi dosáhnout úplné realizace Absolutní Pravdy. Oddaná služba není v žádném případĕ určena pro nĕjaké ménĕ vzdĕlané transcendentalisty.
 

Oddaní se dĕlí do třech tříd. Oddaný třetí třídy je začátečník. Nemá poznání a není odpoutaný od hmoty. Protože jej přitahuje jen počáteční stádium uctívání Božstva v chrámu, nazývá se také materialistický oddaný. Materialistický oddaný dává místo duchovního prospĕchu přednost hmotnému zisku. Mĕl by se tedy rozhodnĕ z tohoto stádia materialistické oddanosti dostat do postavení oddaného druhé třídy. Ten dĕlí osoby podle zásad oddanosti na čtyři kategorie: na Osobnost Božství, Pánovy oddané, nevĕdomé a závistivé. Človĕk by se mĕl dopracovat alespoň do postavení oddaného druhé třídy. Jen tehdy bude způsobilý poznat Absolutní Pravdu.
 

Oddanĕmu třetí třídy se musí dostat o oddané službĕ patřičného poučení z autorizovaných zdrojů – odBhāgavatů. Prvním Bhāgavatou je autorizovaný oddaný a druhým je Bhāgavatam – poselství Boha. Oddaný třetí třídy se musí obrátit na seberealizovaného oddaného a být jím patřičnĕ vyškolen v oddané službĕ. Takový oddaný však není profesionál, který se učením Bhāgavatamu živí. Musí být zástupcem Śukadevy Gosvāmīho, jako byl Sūta Gosvāmī. Musí lidem kázat o oddané službĕ, a tak přispívat k všestrannému blahu všech. Začínající oddaný nemá velkou touhu naslouchat autoritám. Naslouchání jen předstírá a poslouchá jen profesionální vypravĕče, kteří uspokojují jeho smysly. Tento poslech a přednes představují zcela bezcenné, ba i závadné počínání, jehož bychom se mĕli vyvarovat. Svaté poselství Boha v Bhagavad-gītĕa Śrīmad-Bhāgavatamu je zajisté transcendentální, ale přesto je nutné vyvarovat se tomu, abychom mu naslouchali od profesionálních vypravĕčů, kteří je znehodnotí stejnĕ jako had mléko, když se ho dotkne svým jazykem.
 

Upřímný oddaný se musí v zájmu svého pokroku vĕnovat poslechu védských textů, jako jsou Upaniṣady, Vedānta-sūtra a jiná díla předchozích autorit, Gosvāmīch. Pokud si tyto texty nevyslechne, nebude schopen udĕlat skutečný pokrok. Pouhé napodobování oddané služby bez vyslechnutí a následování pokynů tĕchto textů je jen ztrátou času, a tím pádem jistou překážkou na cestĕ opravdové oddané služby. Pokud tedy oddaná služba nestojí na zásadách autorit śruti, smṛti, Purāṇ a Pañcarātry, musíme takové nepovolané předvádĕní oddané služby okamžitĕ zavrhnout. Žádného samozvaného oddaného nelze nikdy přijímat jako čistého oddaného. Osvojení si tĕchto poselství védských textů dává možnost neustále vidĕt ve svém nitru všudypřítomný lokalizovaný aspekt Osobnosti Božství. Tomu se říká samādhi.