Text 103
ihā śuni’ bale sarva sannyāsīra gaṇa
tomāke dekhiye yaiche sākṣāt nārāyaṇa
ihā – toto; śuni' – když slyšeli; bale – promluvili; sarva – všichni; sannyāsīra – māyāvādských sannyāsīch; gaṇa – skupiny; tomāke – Tobĕ; dekhiye – vidíme; yaiche – přesnĕ jako; sākṣāt – přímo; nārāyaṇa – Nejvyšší Osobnost Božství.
Když to māyāvādští sannyāsī uslyšeli, nabyli jisté pokory a oslovili Caitanyu Mahāprabhua jako samotného Nārāyaṇa, kterým, jak se všichni shodli, opravdu byl.
Māyāvādští sannyāsī se navzájem oslovují „Nārāyaṇa“. Kdykoliv vidí jiného sannyāsīho, vzdají mu úctu tím, že řeknou oṁ namo nārāyaṇāya („Vzdávám ti úctu, Nārāyaṇe“), i když dobře vĕdí, co je takový Nārāyaṇa zač. Nārāyaṇa má čtyři ruce, a přestože jsou pyšní z představy, že jsou Nārāyaṇa, nedokáží projevit více než dvĕ ruce. Jelikož jejich filosofie říká, že Nārāyaṇa a obyčejný človĕk jsou na stejné úrovni, používají nĕkdy výraz daridra-nārāyaṇa („chudý Nārāyaṇa“), který zavedl takzvaný svāmī, jenž nemĕl o filosofii vedānty ani ponĕtí. I když si všichni tito māyāvādští sannyāsī, jež si říkali Nārāyaṇa, nebyli vĕdomi skutečného postavení Nārāyaṇa, díky jejich odříkání jim Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu umožnil pochopit, že On je samotný Nārāyaṇa. Pán Caitanya je zajisté Nejvyšší Osobnost Božství Nārāyaṇa, který se zjevil jako oddaný Nārāyaṇa, a tak māyāvādští sannyāsī, kteří pochopili, že On je přímo Nārāyaṇa samotný, kdežto oni jsou falešní nafoukaní Nārāyaṇové, k Nĕmu takto promluvili.