Text 117
jīva-tattva — śakti, kṛṣṇa-tattva — śaktimān
gītā-viṣṇupurāṇādi tāhāte pramāṇa
jīva-tattva – pravda, kterou jsou živé bytosti; śakti – energie; kṛṣṇa-tattva – pravda, kterou je Nejvyšší Osobnost Božství; śakti-mān – vlastník energií; gītā – Bhagavad-gītā; viṣṇu-purāṇa-ādi – Viṣṇu Purāṇa a další Purāṇy; tāhāte – v nich; pramāṇa – jsou důkazy.
„Živé bytosti jsou energie a nikoliv zdroj. Tímto zdrojem je Kṛṣṇa, což je názornĕ popsáno v Bhagavad-gītĕ, Viṣṇu Purāṇĕ a dalších védských textech.“
Již dříve bylo vysvĕtleno, že na cestĕ pokroku v duchovním poznání jsou známy tři prasthāny: nyāya-prasthāna (filosofie vedānty), śruti- -prasthāna (Upaniṣady a védské mantry) a smṛti-prasthāna (Bhagavad-gītā, Mahābhārata, Purāṇy a tak dále). Māyāvādští filosofové však bohužel smṛti- -prasthānu nepřijímají. Smṛti znamená závĕry vyvozené z védských důkazů. Māyāvādští filosofové nĕkdy nepřijímají Bhagavad-gītu a Purāṇy, čemuž se říká ardha-kukkuṭī-nyāya – „logika poloviční slepice“ (viz Ādi-līla 5.176). Vĕří-li nĕkdo ve védskou literaturu, musí přijmout všechny védské texty uznané velkými ācāryi, ale māyāvādští filosofové přijímají pouze nyāya- -prasthānu a śruti-prasthānu, a smṛti-prasthānu odmítají. Zde však Śrī Caitanya Mahāprabhu uvádí důkazy z Gīty, Viṣṇu Purāṇy a podobných textů, což je smṛti-prasthāna. Ve výrocích Bhagavad-gīty a jiných védských textů, jako Mahābhārata a Purāṇy, se nikdo nemůže vyhnout Osobnosti Božství. Pán Caitanya proto cituje Bhagavad-gītu (7.5).