Text 118

V Bhagavad-gītĕ je vysvĕtleno, že hrubohmotná energie Absolutní Pravdy se skládá z pĕti živlů, a to zemĕ, vody, ohnĕ, vzduchu a éteru, a že existují také tři jemnohmotné energie, totiž mysl, inteligence a falešné ego neboli ztotožnĕní se s tímto projeveným svĕtem. Celý vesmírný projev je tak rozdĕlen na osm nižších energií. Jak je vysvĕtleno v Bhagavad-gītĕ (mama māyā duratyayā), māyā je tak silná, že i když živá bytost (jīva- -bhūta) k této energii nepatří, díky vĕtší síle této nižší energie zapomíná na svoje skutečné postavení a ztotožňuje se s ní. Kṛṣṇa jasnĕ říká, že nad hmotnou energií je energie vyšší, známá jako jīva-bhūta neboli živé bytosti. Když je tato vyšší energie ve styku s hmotnou energií, řídí všechny činnosti celého hmotného, projeveného svĕta.

Nejvyšší příčinou je Kṛṣṇa (janmādy asya yataḥ), jenž je také zdrojem všech různorodĕ působících energií. Nejvyšší Osobnost Božství má jak vyšší, tak nižší energie, a rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že vyšší energie je skutečná, kdežto nižší energie je jejím odrazem. Odraz slunce v zrcadle nebo na vodní hladinĕ vypadá jako slunce, ale slunce to není. Také hmotný svĕt není nic jiného než odraz svĕta duchovního. I když vypadá jako skutečný, skutečný není, je to pouhý dočasný odraz, kdežto duchovní svĕt je realita. Hmotný svĕt se svými hrubohmotnými a jemnohmotnými projevy je pouhým odrazem duchovního svĕta.

Živá bytost není výtvor hmotné energie, živá bytost je duchovní energie, ale ve styku s hmotou zapomíná na svoji totožnost. Tak se ztotožňuje s hmotou a nadšenĕ se vĕnuje materialistickým činnostem v rouchu technika, vĕdce, filosofa a podobnĕ. Vůbec neví, že není výtvorem hmoty, ale že je duchovní. Tak ztrácí svoji skutečnou totožnost a v hmotném svĕtĕ tvrdĕ bojuje o přežití. Toto hnutí Hare Kṛṣṇa neboli hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy se tedy snaží obnovit její původní vĕdomí. Její činnosti při výstavbĕ velkých mrakodrapů jsou důkazem inteligence, ale vůbec ne pokročilé. Mĕla by vĕdĕt, že jejím jediným skutečným zájmem je zjistit, jak se osvobodit od styku s hmotou, protože kvůli tomu, že soustředila svoji mysl na hmotné činnosti, znovu a znovu přijímá hmotné tĕlo, a přestože mylnĕ tvrdí, že je inteligentní, s hmotným vĕdomím není vůbec inteligentní. Když tedy hovoříme o hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, které je určeno k tomu, aby lidem dalo inteligenci, podmínĕná živá bytost to špatnĕ chápe. Je tak pohroužená v hmotném pojetí života, že ji ani nenapadne, že by mohly existovat nĕjaké jiné činnosti, založené na skutečné inteligenci, než stavĕní mrakodrapů, velkých silnic a výroba aut. To je důkaz māyayāpahṛta-jñāny neboli ztráty veškeré inteligence působením māyi. Je-li živá bytost tohoto mylného chápání zbavena, nazývá se osvobozená. Ten, kdo je skutečnĕ osvobozený, se již neztotožňuje s hmotným svĕtem. Znakem mukti (osvobození) je, že místo toho, abychom se nesprávnĕ zabývali hmotnými činnostmi, se vĕnujeme činnostem duchovním.

Transcendentální láskyplná oddaná služba je duchovní činnost duše. Māyāvādští filosofové si tyto duchovní činnosti pletou s hmotnými, avšak Bhagavad-gītā (14.26) potvrzuje, že:

Kdo se vĕnuje duchovním činnostem ryzí oddané služby (avyabhicāriṇī- bhakti) je okamžitĕ povýšen na transcendentální úroveň a má být považován za brahma-bhūtu, což znamená, že již není v hmotném svĕtĕ, ale v duchovním. Oddaná služba je osvícení neboli probuzení. Když živá bytost správnĕ vykonává duchovní činnosti pod vedením duchovního mistra, dosahuje dokonalého poznání a chápe, že není Bůh, ale služebník Boha. To vysvĕtlil Caitanya Mahāprabhu: jīvera`svarūpa' haya —— kṛṣṇera`nitya-dāsa' – skutečná totožnost živé bytosti je, že je vĕčný služebník Nejvyššího (Cc. Madhya 20.108). Dokud nedospĕje k tomuto závĕru, nutnĕ setrvává v nevĕdomosti. To také potvrzuje Pán v Bhagavad-gītĕ (7.19): bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate ... sa mahātmā su-durlabhaḥ – „Když nĕkdo po mnoha životech boje o existenci a rozvoje poznání dosáhne skutečného poznání, odevzdá se Mi. S tak pokročilým mahātmou neboli velkou duší je vzácné se setkat.“ I když tedy māyāvādští filosofové vypadají jako velice vzdĕlaní, dokonalí ještĕ nejsou. Aby dosáhli dokonalosti, musí se z vlastní vůle odevzdat Kṛṣṇovi.