Text 120
hena jīva-tattva lañā likhi’ para-tattva
ācchanna karila śreṣṭha īśvara-mahattva
hena – tak zdegradovaná; jīva-tattva – živé bytosti; lañā – beroucí je; likhi' – mající psáno; para-tattva – jako Nejvyšší; ācchanna – zahalení; karila – udĕlala; śreṣṭha – Nejvyšší Osobnost Božství; īśvara – Pánovu; mahattva – slávu.
„Māyāvādská filosofie je tak zkažená, že považuje nepatrné živé bytosti za Pána, Nejvyšší Pravdu, a takto monismem zakrývá slávu a svrchovanost Absolutní Pravdy.“
Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti vysvĕtluje, že ve všech védských písmech je jīva-tattva, kategorie živých bytostí, popisována jako jedna z energií Pána. Jestliže nĕkdo nepřijímá živou bytost jako nepatrnou, nekonečnĕ malou jiskru Nejvyššího a staví jīva-tattvu na stejnou úroveň s Nejvyšším Brahmanem, Nejvyšší Osobností Božství, rozumí se, že se celá jeho filosofie zakládá na omylu. Śrīpāda Śaṅkarācārya naneštĕstí zámĕrnĕ tvrdil, že se jīva-tattva neboli živé bytosti rovnají Nejvyššímu Bohu. Celá jeho filosofie je tedy založena na omylu a svádí lidi k tomu, aby se stali ateisty, a jejich životní mise tak zůstala nesplnĕna. V Bhagavad-gītĕ je vysvĕtleno, že životním posláním je odevzdat se Nejvyššímu Pánu a stát se Jeho oddaným, ale māyāvādská filosofie nás navádí k tomu, abychom popírali existenci Nejvyšší Osobnosti Božství a sami se stavĕli do role Nejvyššího Pána. Tímto jsou stovky tisíců nevinných lidí svedeny na scestí.
Ve Vedānta-sūtře Śrīla Vyāsadeva napsal, že Nejvyšší Osobnost Božství je zdrojem a vše hmotné i duchovní vyvĕrá pouze z Jeho energie. Pán, Nejvyšší Brahman, je původem či zdrojem všeho (janmādy asya yataḥ) a všechny ostatní projevy vycházejí z různých Pánových energií. To je také potvrzeno ve Viṣṇu Purāṇĕ:
eka-deśa-sthitasyāgner
jyotsnā vistāriṇī yathā
parasya brahmaṇaḥ śaktis
tathedam akhilaṁ jagat
„Cokoliv v tomto svĕtĕ vidíme, je pouze expanzí různých energií Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je přesnĕ jako oheň, jenž šíří svĕtlo na velkou vzdálenost, i když se nachází na jednom místĕ.“ Toto je zcela názorný příklad. Podobnĕ se také říká, že stejnĕ jako vše v hmotném svĕtĕ existuje díky slunečnímu svĕtlu, což je energie slunce, spočívá vše na duchovních a hmotných energiích Nejvyšší Osobnosti Božství. A tak i když Kṛṣṇa setrvává ve svém vlastním sídle (goloka eva nivasaty akhilātma-bhūtaḥ), kde si užívá svých transcendentálních zábav s pasáčky a gopīmi, je přítomný všude, dokonce i v atomech tohoto vesmíru (aṇḍāntara-stha-paramāṇu-cayāntara- -stham). To je závĕr védské literatury.
Māyāvādská filosofie bohužel klame lidi prohlášením, že živá bytost je Bůh, což způsobilo chaos po celém svĕtĕ a témĕř každého to přivedlo k bezbožnosti. Tím, že takto zahalili slávu Nejvyššího Pána, māyāvādští filosofové společnosti velmi uškodili. Pán Caitanya tedy zavedl Hare Kṛṣṇa mahā- -mantru jako prostředek proti ohavnostem māyāvādských filosofů.
harer nāma harer nāma
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
„V tomto vĕku hádek a pokrytectví je jediná možnost, jak se osvobodit – zpívání svatého jména Pána. Není jiné cesty. Není jiné cesty. Není jiné cesty.“ Lidé by mĕli jednoduše zpívat Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, protože tak postupnĕ pochopí, že nejsou Nejvyšší Osobnost Božství, jak je učili māyāvādští filosofové, ale že jsou vĕční služebníci Pána. Jakmile se človĕk zamĕstná transcendentální službou Pánu, bude osvobozen.
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
„Ten, kdo Mi slouží s naprostou oddaností a za žádných okolností se neodchýlí, okamžitĕ překoná kvality hmotné přírody, a tak se dostává na úroveň Brahmanu.“ (Bg. 14.26) Hnutí Hare Kṛṣṇa neboli hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy je proto jediným svĕtlem pro pošetilé živé bytosti, které si myslí, že Bůh neexistuje, anebo pokud existuje, tak bez podoby, a ony samy že jsou také Bůh. Tyto mylné představy jsou velice nebezpečné a jediný způsob, jak je zastavit, je šířit hnutí Hare Kṛṣṇa.